„Vždycky jsem byl rychlejší, jako kluk jsem vyhrával závody. Fyzicky jsem dospíval později. V dorostu jsem měl dlouhé nohy a krátké tělo. Kolem osmnácti jsem ještě akceleroval. Rychlost do mě bušil táta. Běhal jsem schody, břehy na Bečvě. Když se na to dívám zpětně, hodně mi to pomohlo,“ líčí dvaadvacetiletý rychlonožka Slovácka, který si konečně založil střelecký účet v české lize a po báječném představení v Plzni se těší na nedělní bratrovražedný souboj proti Baníku, kde strávil sedm let.
Za kolik dáte stovku?
To netuším. Naposledy mi ji měřili někdy v dorostu, čas si ovšem nevybavuji. Ale je to dobrý nápad, který bych mohl zrealizovat. Na trénincích běháme kratší sprinty, jen ne na časy.
Je někdo, kdo vám ve Slovácku stačí?
Pár rychlejších hráčů v týmu je. Pišta (Mihálik), Vlas (Sinjavskij). Během zápasu máme čipy, které měří rychlost a intenzitu, a když vyjedou výsledky, mezi nejrychlejší patří Michal Kadlec. Na to, kolik mu je (39), docela hledím.
35,8km/hje rychlost, kterou vyvinul při hře Pavel Juroška. To ho řadí do světové špičky fotbalistů |
Měl jste nějakou atletickou průpravu?
Tak to vůbec. Ani jsem nepřemýšlel, že bych dělal atletiku.
O kolik jste rychlejší než brácha Honza?
Vždycky patřil k dynamickým a rychlostním hráčům, ale teď už bych ho předběhl.
Trenér Svědík vás nabádá, abyste byl co nejčastěji ve sprintu, že?
Je to tak. Říká mi, že rychlost je moje největší přednost. Ať mám co nejvíce náběhů, ať jsem aktivní. Pro obránce je to hodně nepříjemné. Když to strhnu zleva doprava, je to hodně účinné.
Je těžké v takové rychlosti ovládat míč?
Vždycky jsem měl balon rád. Když ho dostanu, jdu do driblinku. Jak přitom vypadám, je na posouzení jiných.
Na začátku sezony vám vyčítali pády ve vápně. Dva z nich rozhodčí odpískali jako penaltové, po intervenci VAR je ale odvolali. Neměl jste obavy o svoji pověst?
Trochu ano. Viděl jsem, co se píše na internetu, v diskusích, o teatrálních pádech. Mrzelo mě to. Se Sigmou to penalta nebyla, narazil jsem do obránce, ale jak to při srážce cvaklo, slyšeli na hřišti všichni. Rozhodně jsem neskočil. Nikdy jsem nesimuloval. Málokdo si uvědomuje, v jaké rychlosti se ten okamžik stane. Když jsem v plném sprintu, stačí malinké brnknutí přes nohy a už letím. Pak to může vypadat, že padám do prázdna.
Chybí mi ligový gól, brácha je vzorem, říká slovácký dravec Juroška |
Zpátky k příjemnějším věcem. V posledním kole v Plzni jste se dočkal premiérové ligové trefy ve 32. startu. Oddechl jste si hodně?
Jasně. Už v první půlce jsem se na hřišti cítil dobře. Věřil jsem, že to přijde. Ulevilo se mi už po asistenci na gól Marka Havlíka. Spadlo to ze mě. I ve volném čase jsem přemýšlel, že jsem nemohl dát gól. Šancí jsem měl spoustu, teď jsem přidal ještě nahrávku.
Stálo vás to hodně do klubové pokladny?
Měl jsem všechno splacené, takže mi to zase naskákalo. Ale stálo to za to.
Dlouho vás štvalo, že vám vzali branku ze zápasu se Spartou a připsali ji gólmanu Kovářovi jako vlastní?
I rozhodčí mi říkal, že je moje. Pak to ale přezkoumali a změnili na vlastní, což mě mrzelo. Ale dlouho jsem si s tím hlavu nedělal.
V Plzni jste zaznamenal i první ligovou asistenci. Byl to váš nejpovedenější zápas?
Asi ano. Navíc to bylo v Plzni, kde se vyhrává málokdy. Jediná škoda, že jsem gól neslavil doma v Uherském Hradišti.
Jste střelec, nebo nahrávač?
Hlavní je týmový úspěch. Když vyhrajeme, je dobrá nálada. Jasně, góly chci dávat pořád, střílel jsem je odmala, ale nedělám rozdíl mezi brankou a asistencí. Beru to jako nadstavbu.
Kterou ale od vás trenér Svědík vyžaduje. Po Plzni zmínil, že jste byl odměněný za práci pro mužstvo. Vnímáte, že někdy to není ono?
Něco na tom je. Bavíme se o tom pořád. Říká mi, ať se soustředím, zdůrazňuje náběhovou aktivitu. Na číslech z GPS to šlo po Plzni vidět.
Jindy ne?
Každý zápas je jiný. Plzeň chce hrát, má otevřenější defenzivu, takže náběhů může být více než v utkání, kdy soupeř spíše brání a hraje se takticky. Ale je pravda, že někdy mi trvá, než si na hřišti některé věci uvědomím.
V neděli hrajete proti Baníku, kde kope váš bratr. Ještě vzájemné zápasy prožíváte?
Pořád je to speciální utkání pro mě i pro něj. Také proto, že jsem v Baníku byl sedm let. Otázka je, kdo z nás bude hrát a jestli se případně na hřišti potkáme. Před vzájemným zápasem si píšeme, hecujeme se. Máme nadstandardní vztah, všechno probíráme. Oba se těšíme.
Brácha ale teď tolik nehraje. Mrzelo by vás, pokud byste se nepotkali na hřišti?
Nejlepší by bylo, kdybychom hráli oba, ale každý na jiné straně. (úsměv) Abychom chodili co nejméně do osobních soubojů.
V Baníku jste byl od dvanácti do osmnácti. Proč jste nezůstal?
Souviselo to s mým pozdějším dospíváním. Měl jsem opožděný fyzický růst, proto jsem neměl v dorostu herní vytížení. Ve Slovácku jsem cítil větší šanci, navíc jsem podepsal profesionální smlouvu. Taky tady hrál brácha, věděl jsem, jak to ve Slovácku funguje, jaké má zázemí. Hodně mi tehdy pomohli trenéři Stýskala s Kordulou. Na můj vývoj měli velký vliv. Nelituji, jak jsem se rozhodl.
Teď vás vede Martin Svědík, který je zmiňován jako žhavý kandidát na nového reprezentačního trenéra. Je to v kabině téma?
Zatím je to spíše ve srandě, v hecu. Všichni jsme nastavení, že je tady, týmu odevzdává maximum.
Co by jeho odchod znamenal pro Slovácko?
Tohle téma jsme nerozebírali. Jsou to teorie. Kdyby se to stalo, řekl by nám to jako prvním. Jednou ve Slovácku skončí. Jako velmi úspěšný trenér, který se zapsal do historie klubu vítězstvím v poháru a postupem do Evropy.
