„Dnes mě nic netrefilo, ale takový je někdy fotbal. Někdy to lepí, někdy ne, často to jsou milimetry,“ sděloval Vízek po zápase v Ostravě, ve kterém Hradec 1:3 prohrál a přerušil tak sérii devíti utkání bez porážky.
Devět zápasů za sebou jste v lize neprohráli, ale desátý úspěch nepřišel.
Je škoda, že jsme sérii neprodloužili, ale i tak je pro Hradec obrovským úspěchem mít i těch devět zápasů bez prohry. A to i proto, že to nebylo s jednoduchými soupeři. Vážíme si toho a víme, že na tom můžeme stavět v další sezoně.
Proč to v Ostravě nevyšlo, i když výkon mužstva nevypadal špatně?
S tím souhlasím a myslím si, že je to pro nás možná trochu kruté. Nebyli jsme horší, vedli jsme, měli brejky, které jsme ale nevyužili. V tom byl možná největší problém, kdybychom odskočili o dvě branky, možná by to vypadalo trochu jinak. Zejména první poločas byl z naší strany dobrý, ale vždycky chyběla finální fáze. Měli jsme brejky dva na jednoho, někdy to neskončilo ani střelou a když ano, tak je podržel brankář Laštůvka, který všechno pochytal. Baníku na druhé straně ale spadlo do branky víceméně všechno.
Zápas rozhodl druhý gól Baníku, který Almási vstřelil poté, co mu míč před hradeckou branku přihrál váš spoluhráč Harazim. Hodně velký kiks?
Tak to si vůbec nemyslím. Harazim v tom byl nevinně, protože to byl jednoznačný faul, soupeř mu totiž brnknul o nohu a Harazim kopl do země. Proto letěl balon před branku, přitom on to chtěl kopnout co nejdál z vápna nahoru, ale nohu měl vychýlenou. V lize by přece obránce nikdy nedával míč na malé vápno. Bohužel ani sudí na VAR to asi neviděl.
Všechny tři góly jste inkasovali právě z tohoto prostoru. Velká zbraň Baníku?
Je to jejich největší síla: Nahoře mají vysoké, důrazné útočníky, kteří do toho jdou na krev. Nic na tom nemění ani to, že první gól dal stoper Takácz po autu, když si před naší brankou našel prostor.
