Kromě Florina Nity, krajana, se kterým se zná už dlouho, prý s dalšími bývalými spoluhráči žádný kontakt neudržuje. „A myslím, že to bylo vidět i ve středu v Edenu,“ narážel na bezgólové derby, v němž se několikrát dostal do sporů a strkanic s protihráči.
Slavia vládne i anketě. Hráčem sezony Kolář, cizincem Stanciu, koučem Trpišovský |
Rumunský záložník, čerstvý ligový mistr, líčil své dojmy novinářům den po konci sezony v pražských Butovicích, kde ho v rámci vysílání fotbalové talkshow Tiki-Taka oficiálně vyhlásili nejlepším cizincem i záložníkem soutěže.
„Moc si toho vážím, ale i kdybych cenu nezískal, budu šťastný. Máme přece titul, což je přednější,“ povídal.
Po Rumunsku, kde kraloval se Steauou Bukurešť, a Belgii, kde má titul s Anderlechtem, se stal mistrem ve třetí zemi.
Kam trofej se Slavií řadíte?
Vysoko, protože tady je nejlepší parta, jakou jsem kdy ve fotbale zažil. Fantastičtí hráči, kamarádi, jsme jako jedna rodina.
Čím si vás klub nejvíc získal?
Pro mě bylo neuvěřitelné vidět, jak kluci na tréninku makají. Přišel jsem do týmu, který loni vyhrál double, byl ve čtvrtfinále Evropské ligy, ale každý hráč je pořád stejně hladový. Všichni na tréninku dřou naplno, chtějí se zlepšovat.
Vy jste se s dřinou ve Slavii musel dlouho sžívat, že?
Protože jsem přišel nepřipravený. Dva měsíce jsem se pořádně nepřipravoval a nebylo jednoduché přivyknout intenzitě tréninků, které ve Slavii jsou.
Také jste během sezony dost výrazně změnil styl hry.
Díky trenéru Trpišovskému, který mě přesvědčil, abych se do Česka vrátil. Já vždycky býval ofenzivní hráč, v tom jsem vynikal, ale hodně jsem ve Slavii zapracoval na defenzivní činnosti. Vidím na datech, kolik mám najednou vítězných soubojů, naběhaných kilometrů. Dřív tomu tak nebývalo. Teď je ze mě komplexnější fotbalista.
 |
Zejména na jaře jste byl však vidět díky ofenzivním numerům. Góly, asistence, mraky vytvořených šancí. Životní forma?
Možná ano. Snažil jsem se během karantény poctivě plnit tréninkový plán, což mi pomohlo. A také jsme vyladili spolupráci s ostatními ofenzivními hráči a neustále se v tom zlepšujeme. Snažím se jim porozumět, jak, kdy a kam jim nahrát. Daří se nám.
Když se za uplynulým rokem ohlédnete, co jste jako hráč Slavie zjistil o rivalitě se Spartou, kterou jste opustil?
Víte, já nemám problém s tím, když proti mě někteří fanoušci něco mají, ale nedokážu pochopit, když vyhrožují mojí ženě nebo mému dvanáctiletému bratrovi. Na rozdíl ode mě mají sociální sítě a zprávy, které jim tam chodí, jsou nepublikovatelné. Není to normální.
Přihodilo se vám něco podobného třeba i ve městě?
Ano, když jsme právě s manželkou a bráchou byli někde venku, přišel za námi chlápek, asi sparťan, a začal řvát: Stanciu, já tě zabiju! Nebylo to příjemné. Chápu rivalitu, ale myslím, že by fanoušci měli podporovat svůj tým na tribunách, ne vyhrožovat někde v ulicích. A znovu opakuju: nemám problém s tím, když něco řeknou mně, ale mojí rodinu ať z toho vynechají.
