Většinou jste ale zůstal až trojkou...
V jediném zápase, co jsem na podzim chytal, jsem si ve druhé lize natáhl postranní kolenní vazy a měsíc odpočíval. Teď se vracím do hry.
Myslíte, že dostanete šanci?
Můžu jen zopakovat trenérova slova. Považuje nás za rovnocenné brankáře, kteří se budou točit. Ten třetí bude chytat za béčko. Do mého zranění to takhle fungovalo. U brankářů se nestřídá, když se jednomu daří. Proto doteď chytal Michal Špit.
Jak se liší role náhradníka v La Coruni a ve Spartě?
Tady mám stejné podmínky s ostatními. Tam jsem je neměl, protože jsem nebyl z Evropské unie. To mě celou dobu brzdilo.
Přesto nelitujete, že jste opustil Jablonec, kde ač ne jasná jednička, jste loni odchytal víc než Lovásik?
Ne. Být ve Spartě pro mě není jen otázka chytání. Něco ke klubu cítím a jsem rád, že do něj patřím.
Brankáři mají „delší trvanlivost“, vy jste navíc po letech ve Španělsku méně opotřebovaný. Chcete ve Spartě zůstat až do konce kariéry, podepsal jste tu svoji poslední smlouvu?
Během těch tří let tu chci naplnit očekávání. Pak se uvidí.
Ale zatím nechytáte, a to také poznáte na výplatě, že?
Nemám prémie jako ti, co hrají, nebo jako druhý brankář. Víc mně ale chybí to, že nejsem v centru dění. Tady se řekne: Hráč se neprosadil. To slovo fakt nemám rád.Mezi tím, zda jste nebo nejste v základní sestavě, je přece strašně maličká vzdálenost. Ve Španělsku vás veřejnost uctívá za to, že jste členem mužstva. Djalminha nebo třicátý náhradník se těší stejné úctě.
Aspoň jste rád zase konečně doma v Praze.
Mám už zodpovědnost k dětem, k rodině. Je to důležitý plusový bod. Zatím bydlíme u rodičů manželky, ale brzy se zařídíme sami.
Namísto dojíždění můžete také strávit víc času na golfových greenech, že?
Ve Španělsku jsem nehrál fotbal, ale golf (smích), a moc mě to chytlo. Jsem velký fanoušek a mám už tady u Prahy dvě klubová členství, na Štíříně a na Konopišti.
Kolik máte handicap?
Třináct. Ale je starý. Z doby, kdy jsem měl formu. Teď se zase věnuju fotbalu.
