Odtud přišel jako trenér do fotbalové Ostravy a pět měsíců už se k němu a k jeho týmu nedostala. Ani na Spartě nebyl Komňacký s Ostravou pokořen. V hitu podzimu si udržel Baník od obhájce titulu odstup šesti bodů, hrál s ním 1:1.
Tvrdíte, že vaši sérii bez porážky nesledujete. Neříkejte, že po Spartě nevíte, kolik zápasů trvá.
Jsou to čtyři zápasy z minulé sezony plus čtrnáct z téhle, takže osmnáct, ne? A když k tomu připočtete dvanáct třináct zápasů v letní přípravě... Ani v nich jsem s Baníkem neprohrál.
Vrchol je teď
Nejsou to až zrádné výsledky? Neřežete si s nimi sám po sebou větev?
Rozumím vám. V Ostravě je euforie a člověk cítí, že líp už to nejde, že teď už může následovat pouze sešup dolů...
... nebo titul.
(Smích) Samozřejmě. My ale musíme čekat, že se to zadrhne a že se teprve pak ukáže, jak je tým odolný. A ukáže se také, zda i já jsem schopen pracovat pod tlakem. Média, zvlášť tady na Ostravsku, dokážou být ke klubu velmi nemilosrdná.
Máte z těžkých chvil obavu?
To není ten správný výraz. Myslím, že jsem na to připraven. Ne že bych to chtěl přivolat. Ale opakuji: Tenhle boom je vrchol a může to být jenom horší.
To jste říkal už před zápasem se Spartou. A zatím pořád letíte nahoru.
Musíme si přiznat, že se nás drží i válečnické štěstí, v zápase se Spartou jsme ho měli dost. Prohrát jsme mohli i minule doma s Olomoucí a předtím v Teplicích. Štěstí si ale přivoláváme tím, že jdeme do zápasů odvážně a s nasazením. Za každých okolností pořád bojujeme.
Štěstí podle vás nemůže vydržet až do konce?
Jednou určitě prohrajeme, ale to může být na druhou stranu i motivací. Dokázat, že nás prohra nezlomí.
A dotáhnout to až...?
Vedení před nás nedává žádné konkrétní cíle. Ale bylo by už ode mě alibistiské říkat, že nebudu zklamaný, když nám utečou evropské poháry.
Sparta je velké sousto
Teď mluvíte o zklamání. Ale upřímně: Nejste sám nynějším postavením Baníku překvapen?
Mohl bych teď tvrdit, že jsem byl dopředu přesvědčen, že mužstvo bude hrát o titul. To bych ale lhal. Tak vysoko jsem nemyslel.
Kam jste tedy myslel?
Seznámení s týmem proběhlo velmi rychle: šestnáctého června jsem ještě na Slovensku vedl Púchov v zápase v Trnavě, sedmnáctého ráno už Baník na tréninku. Českou ligu jsem samozřejmě i ze Slovenska sledoval, měl jsem o Baníku představu. Zdálo se mi, že má na víc a chtěl jsem se pokusit to z týmu dostat. Ale titul? To ne.
Všiml jste si? Sám používáte slovo titul.
Protože ho odevšad slyším. Ale abych řekl pravdu, není mi moc příjemné, když o Baníku stále někdo mluví v souvislosti s titulem. Pro mě je stále největším favoritem Sparta, která má všechny předpoklady, aby titul získala.
A Baník?
Pro nás by bylo velké sousto soustředit se na souboj se Spartou a pak být nešťastní z toho, že to nevyšlo. To by mohlo být demoralizující.
Vy osobně ani na chvíli na titul nepomyslíte?
Jsem ten typ, který o něm bude mluvit, až nebude ani teoretická možnost, že ho ztratíme. I když... Na jaře máme lepší los. Slavii hostíme doma, Spartu také. Bylo by chlapské rozdat si to právě se Spartou v předposledním kole sezony v přímém souboji o mistra.
Jak se budí obr?
Když mluvíte o vrcholu, říkáte si sám pro sebe: Pozor, tohle už v životě nikdy nemusí přijít?
Ano, přesně tohle si říkám. Vědomě si připomínám: Užívej si! Okamžiky spokojenosti budou zase zákonitě vyměněny chvílemi, kdy člověk nespí, protože se nedaří.
Slovo vrchol s dovolením použijeme ještě jednou. Jste podle vás na vrcholu jako trenér?
Pocit spokojenosti je stejný jako třeba, k d y ž jsem trénoval Synot a dařilo se. Ale to, že vedeme ligu, je něco, co jsem ještě nezažil a co se asi žádnému člověku mockrát v životě nepodaří.
Užíváte si také to, jak mužstvo pobláznilo fanoušky?
Teď na Spartě to bylo o něco méně, byl jsem v jakémsi transu, kdy jsem se soutředil na zápas. Ale jindy se musím bránit, abych se nenechal unést vším, co fanoušci vymyslí.
Před cestou na Spartu vám prý fanoušci dali do autobusu vzkazy pro povzbuzení. Vzpomenete si na nějaký konkrétně?
Konkrétně ne, ale skoro všechny byly ve smyslu, jak moc nám lidé věří. Psali třeba: Nařežte to Spartě a podobně. Ti lidé za námi do Prahy jeli někdy třeba od tří hodin ráno. Před svítáním byli na nohou, ponocovali, aby viděli, jak budeme hrát. Pak musíte hrát na sto procent.
|
F R A N T I Š E K K O M Ň A C K Ý |
Tahle euforie je i vaše zásluha. Jste na to hrdý?
Takhle nepřemýšlím. Vše ovlivňují hráči. Já snad malou zásluhu mám, ale fanoušci mě možná ani neznají.
Tomu věříte? My ne.
Jsem do večera na stadionu, noční život nevedu, do města nechodím...
Takže návštěvy vyhlášené Stodolní ulice nehrozí.
Já ani nevím, kde Stodolní je. Ale dobře, známý asi trochu jsem, v novinách a v televizi se moje tvář občas objeví. Popularitě však nepřikládám žádný význam.
Na angažmá, které teď máte, jste ale čekal, ne?
Na takové angažmá čeká každý trenér, protože každý má ctižádost. Baník má kvalitní tým, v českých podmínkách je to velkoklub. A já zatím pracoval s kluby, kde byl střed tabulky vrcholem možností. Najednou jsem dostal možnost posunout se s Baníkem dál.
Na takovou nabídku musíte čekat. Už jsem říkal, že když mě Ostrava oslovila, měl jsem ještě angažmá v Púchově. Ale chtěl jsem se rychle vyvázat ze smlouvy, abych mohl do Baníku. Kvalita týmu a jeho ambice, to bylo obrovské lákadlo.
Jenže o schopnostech mužstva a jeho ambicích se v Baníku marně mluví léta, ten klub dlouho připomínal spícího obra. Jak se...
... Budí obr? Nevím. Nez n a l jsem tým z minula, nemohu říct: Čížek neměl správný přístup nebo tenhle pil. Já mohu říct, že dnes jsou Čížek a Látal, kteří by se mohli fotbalem už jen bavit, mimořádně zanícení. Chodí první na trénink, a když mladí vidí, že na něm jezdí po zadku, také ho nevypustí.
Čížek a Látal jsou tedy pro morálku mužstva nejdůležitější?
K těmto dvěma bych přidal ještě Renka Bolfa, to je vůdčí typ. Herně vůbec největší osobnost v mužstvu.
Chci rozšířit kádr
No vidíte a právě Bolf tým v zimě možná opustí...
On je jediný, který má od klubu zelenou, že mu v případě zajímavé nabídky nebude bránit. Dnes si bez něj hru týmu neumím představit, ale vedení slíbilo, že část peněz z Bolfa investuje do náhrady za něj. Už konzultujeme jména.
Neměl by mít Baník vůbec širší kádr? Pro zranění teď nehraje obránce Dvorník a defenziva najednou vypadá prostupná.
V zimě bychom měli kádr rozšířit, na tom už jsme domluveni. Ale filozofie Baníku je stále stejná: vychovát mladé hráče a jejich prodejem financovat provoz klubu. Rozpočet nelze nafouknout. Ani teď nebudu moci něco namítat proti prodeji dejme tomu Pospěcha, když za něj dostaneme velké peníze, které třeba klub na dlouho zabezpečí.
Není teď správný čas, aby se filozofie změnila? Abyste na současný úspěch nachytali další sponzory, a posunuli tím klub výš?
Možnámáte pravdu. Ostravsko není bohatý region, ale docela početný. Třeba se v něm teď najdou lidé, kteří budou mít zájem do ostravského fotbalu jít.
Porušil jsem zásadu
A když jste vy dostal v létě nabídku do ostravského fotbalu jít? Neváhal jste ani chvíli?
Žádné pro a proti nebylo. Ihned převážilo: Ano, tahle práce mě láká. Je to klub, v němž mohu naplnit své představy o fotbale.
Bylo vám jedno, kolik dostanete peněz?
Kdyby mi dávali 10 tisíc měsíčně, tak by mi to jedno nebylo. Ale nabídka byla seriózní a já nelicitoval.
Vy jste dokonce kvůli Baníku porušil svou zásadu, že? Vždy jste podepisoval smlouvy pouze na rok, tady ji máte na dva.
Baník je extra kategorie a já nejsem Jarda Hřebík ani Jarabinský, abych si kladl podmínky. Smlouva ležela na stole, já z ní přečetl to nejdůležitější a podepsal ji na dva roky.
Má to výhodu: pojistil jste si, že v příští sezoně povedete Baník možná i v Lize mistrů...
(Místo odpovědi obrovský smích).
