Je něco, co kromě přirozené nervozity znervózňuje?
Dvě věci, které spolu souvisejí. První je, že ačkoliv se to nezdá, tak náš kádr není moc široký. I proto, že tou druhou je fakt, že se nám zranili někteří důležití hráči. Určitě bude chybět Malinský, na začátku ligy i Klapka a to je pro náš tým velký zásah. Nejsme na tom jako třeba Sparta, Plzeň či Mladá Boleslav, které mají na každý post dva skoro rovnocenné hráče, a když se jim něco podobného stane, mají fotbalistu, kteří může hned naskočit. Ale to jsou problémy, se kterými se budeme muset poprat.
Něco podobného jste ale musel od klubu, jako je Hradec čekat.
To také není stížnost, ale konstatování.
Co jste ještě čekal, když jste se rozhodl Hradec vzít?
Že jde o stabilní tým, což se mi potvrdilo. I když jsem poslouchal hlasy, že z Hradce při současném složení kádru nelze víc vymáčknout.
Předpokládám, že vy si to nemyslíte.
Jinak bych ani Hradec nevzal. Naopak tyhle hlasy beru jako výzvu. I s tím, že řada lidí klub i samotný tým podceňují.
Vy jste si ale mohl vybírat, prý jste měl několik zajímavých nabídek nejen z Česka. Je to pravda?
Pravda to je, ale je třeba to brát s ohledem na to, jak se vše vyvíjelo. Minulou sezonu jsem začal v Bosně, jenomže po půl roce jsem se z rodinných důvodů rozhodl vrátit. Mám děti, které potřebují tátu doma, čekali jsme další, a tak i když dělat fotbal je super, tak jsem volil jinak. Člověk se v tomhle jinak rozhoduje ve třiceti a jinak ve čtyřiceti.
A ty nabídky?
Byly. Z Čech, ze Slovenska, z Balkánu, dokonce z Asie, ale žádná nezapadala do mého rozhodnutí jít domů. A kdybych nějakou přijal, tak bych ho tím vlastně popřel. Proto jsem rád, že jsem počkal, protože Hradec splňuje vlastně všechno.
Ale je to klub, který, jak jste sám přiznal, někteří podceňují.
To je sice pravda, ale já musím říct, že se tady dělá fotbal poctivě a pracovitě a že chceme dokázat, že nejsme horší než jinde.
Co jste za dva měsíce v klubu zjistil? Mají pesimisté pravdu?
Předně jsem zjistil, že v Hradci je dobrá parta a kabina drží při sobě, což je hodně důležité. Takže teď jde o to tohle přenést na hřiště. Ale je pravda, že jsou tady některé věci, které bude třeba změnit.
Když zůstaneme u těch fotbalových, které to jsou?
Přeju si, abychom zrychlili hru, aby byla jednodušší, na méně doteků s míčem, abychom byli schopní hrát rychle nahoru, dolů. Chci po hráčích, aby byli agresivnější, což se týká třeba hry v pokutovém území soupeře, protože tam se rozhoduje o výsledku. Také je nutíme do toho, aby se nebáli hrát jeden na jednoho, aby se snažili hrát přímočaře dopředu. I když samozřejmě vím, že je to závislé na typech hráčů, které v kádru máte.
Ale také asi na tom, aby to hráči respektovali, protože takový fotbal je asi hodně náročný. Jak to přijímají?
Jak kteří. Pro některé je to jednodušší, pro některé náročnější. Takový fotbal totiž bolí, je náročný na pohyb. Je mi ale jasné, že to, co po nich chceme, nepřijde ze dne na den.
Říkal jste, že jste slyšel i hlasy, které podceňují celý hradecký klub. Za pravdu by jim mohlo dát i to, že tým třeba nyní v létě nevyjel na žádné soustředění. Jak jste se s tím srovnal?
Zvažovalo se Polsko a Rakousko, ale jedna věc je přání a druhá realita. Soustředění bych bral hlavně proto, že na něm máte hráče neustále k dispozici a máte víc prostoru dělat především fotbalové věci, často máte šanci si tam zahrát s kvalitními soupeři. Beru ale jako realitu, že jsme nikam nevyrazili, nejsou to věci, které by nám v případě neúspěchu dělaly alibi.
Důležitý pro hru mužstva a výsledky je vždycky jeho základ, opory, které tým drží. Má je Hradec?
Určitě má. Jsem rád že v týmu zůstal třeba Milan Fukal, ten tohle splňuje.
Ale třeba právě on s podpisem pod prodloužením smlouvy váhal, chtěl nejdřív vědět, zda ho nový trenér bude chtít. Jak jste přijal možnost, aby zůstal?
Jednoznačně kladně, v jeho případě se totiž jasně ukazuje, že to není jen o věku, ale o tom, aby na sobě hráč chtěl pracovat, aby v sobě měl touhu jít za úspěchem. Tohle Milan splňuje a je pro mě větším přínosem, než mladý kluk, který ale tuhle morálku a zdravý charakter nemá.
Ještě někdo další?
Hodně se tomu blíží Filip Klapka, i když teď má problémy se zraněním, což je ohromná škoda. Filip si možná i kvůli jarnímu zranění uvědomuje, že je pro fotbal potřeba dělat něco víc, než jen chodit na trénink. Po tréninku zůstával na hřišti, je na něm vidět, že fotbal vidí už trochu jinak než dřív.
V týmu máte čtyři nové hráče, jak jste s nimi spokojený?
Především je třeba říct, že ani ne tak čtyři, jako spíš tři, protože Asim Zec je sice velmi talentovaný, ale vzhledem k jeho věku vidím jeho příchod pro Hradec jako velký vklad do budoucna.
A zbývající tři?
Harba ukazuje tvůrčí schopnosti, teď bude záležet, jak se vyrovná s první českou ligovou zkušeností, přípravné zápasy jsou trochu o něčem jiném. Tomáš Strnad do týmu přinesl potřebnou rvavost, bojovnost, nebojí se jít do souboje, měl by přispět k tomu, aby Hradec nikdy nepůsobil odevzdaně. Dušan Uškovič by měl posílit tým v útoku, u něj ale ještě musíme zapracovat na kondici, tam trochu ztrácí.
Sám jste mluvil o tom, že Hradec je před novou sezonou podceňován. Jak vy vidíte jeho šance?
Dopředu je to těžké říct, ale třeba jeden fotbalový časopis nás ve svých prognózách zařadil na šestnácté místo a jsem rád, že to hráče v kabině zdravě nadzvedlo. Navíc jsem jim říkal, že podle něj už nemůžeme zhoršovat, ale jen zlepšovat. A já jsem přesvědčený, že máme tým, který se může rovnat s každým.
