"Mně to vůbec nevadí, jsem připravený už od žáků, kdy jsme běhali pořád v lese ve sněhu. Dnes jsou kratší a intenzivnější tratě, k tělu šetrnější než dřív," říká drobný fotbalista vyhlášený skvělou fyzičkou.
Kolikátá zimní příprava to pro vás letos je?
Zrovna jsem to počítal. V Příbrami jsem začínal mezi muži v šestnácti letech. Takže asi dvacátá druhá. No, je toho dost, ale k fotbalu to patří.
Loni Liberec váhal s vámi prodloužit smlouvu a vy jste nakonec na podzim odehrál všechny zápasy v základní sestavě...
Jsem spokojený, je mi osmatřicet a v mém věku už moc fotbalistů nehraje. Kluci, se kterými jsem začínal, už jsou trenéři nebo mají nějakou práci a já si pořád můžu dělat to, co mám nejradši. Jsem za to strašně šťastný. Mám v Liberci smlouvu ještě na půl roku a uvidíme, co bude dál.
Uvažujete o trenérské dráze?
Možností, jak zůstat u fotbalu, je určitě víc. Chtěl bych ale zůstat v Liberci, byl by nesmysl se odsud po patnácti letech stěhovat, beru to jako domov.
Pomohla vám k hráčské dlouhověkosti i výborná kondice?
Určitě je lepší na tom být fyzicky hodně dobře než hodně špatně, ale v tomhle věku rozhoduje zdraví. Jakmile má člověk po třicítce těžké zranění, je strašně těžké se vracet. Mně se to naštěstí vyhnulo, zranění na půl roku nebo na rok jsem neměl. Žádné velké svaly nemám, takže mi ani nemá co prasknout jako ostatním klukům. To je výhoda.
Po podzimu je Slovan druhý, což je lepší výsledek, než se čekalo. Budete pronásledovat Spartu?
Určitě jo. Kdybychom chtěli hrát o druhé místo, nemusíme ani nastupovat.
Hrajeme útočný styl,máme hodně dobré hráče dopředu, dáváme hodně gólů.
