"Je to špatné. Kombinujeme na vlastní půlce, nemáme šance, nestřílíme," povídal fotbalista, který patří od podzimu do ligového mužstva Zbrojovky.
Šance ho těší, ale ne že by se jí nedivil. "Myslel jsem, že teď budu naskakovat na pár minut, a víc prostoru dostanu na jaře," vysvětlil Matyska. Na pár minut nastoupil jednou, ve svém premiérovém duelu proti Plzni. Proti Budějovicím už jich bylo 80 a v neděli dokonce celý zápas.
Problémy s adaptací moc nemá. A když se vyskytnou, pomáhají mu je překonat kamarádi z brněnského dorostu, kterých se v prvoligové kabině objevuje čím dál víc. "Ale že bychom si udělali svůj hlouček, to ne. Posedali jsme si, kde bylo místo," zasmál si při vzpomínce na vstup mezi elitu Matyska.
Jinak moc důvodů k úsměvu nemá. Špatná nálada způsobená katastrofálním postavením v tabulce doléhá na všechny. "V dorostu to bylo úplně naopak, tam se vyhrávalo a o tolik nešlo. Tady rozhoduje každý bod," uvědomuje si brněnský nováček, jehož můžou těšit jen pochvaly od rodiny a známých.
S rodiči si o fotbalu sice moc nepopovídá, ale s bratrem Tomášem Micou, který je hráčem třetiligové Břeclavi, už víc. Na hodnocení, kdo z nich je lepší fotbalista, je podle Matysky ale ještě brzy.
