Osmadvacetiletý hrdina měl střapatý účes, dohladka oholenou tvář a cítil, že by se kariéra znovu mohla zhoupnout ke hvězdám.
Nezhoupla, tělo bylo proti.
Ve čtvrtek se Baroš trefil znovu, navrch přidal asistenci.
„Chytil jsem rytmus,“ pousmál pod hustým černým vousem, když se dohrálo v Ázerbájdžánu.
Liberec vyválčil remízu 2:2 s Karabachem a chválí muže s číslem 27.
Kdo by to byl před půl rokem řekl, že Baroš potáhne liberecký útok. Paběrkoval v Mladé Boleslavi, jen šestkrát za sezonu nastoupil do ligy v základní sestavě. Leckdo mu předpovídal úpadek. Vítěz Ligy mistrů z roku 2005 s Liverpoolem se ale nechtěl vzdát. Ještě ne!
„U hráče jeho typu potřebujete znát odpověď jen na dvě otázky. Má chuť? Je zdravý? A protože Milan má chuť obrovskou a zdravotně se dal zaplaťpánbůh do pořádku, my jsme o jeho důležitosti nezapochybovali ani na vteřinu,“ říká sportovní ředitel Jan Nezmar.
Kdysi proti sobě hrávali, teď spolu táhnou Liberec. V kabině je Baroš nejstarší. Kdyby se spočítaly všechny jeho úspěchy, mohla by se s nimi na stadionu vydláždit celá hlavní chodba.
Když se stal králem střelců na Euru 2004, současný kapitán Lukáš Pokorný zrovna slavil 11. narozeniny. „Fotbal pro mě znamenal úplně všechno a pan Baroš byl pro mě idol. Moje přítelkyně ho milovala, vylepovala si doma jeho plakáty, takže s ním teď ani nemůžeme jít na večeři, protože bych jenom žárlil,“ vtipkuje Pokorný.
Z pana Baroše je Bary, spoluhráč a vzor. Nepříliš zkušení bojovníci, kteří se trápí v lize, překvapují Evropu a okukují někdejší superstar. Jak umí podržet míč proti přesile, jak jde přímočaře do zakončení, jak si přidává v posilovně. „Na tréninku bývá první. Fakt profík,“ přikývne Pokorný.
Zdá se, že pro omlazený tým byl Barošův příchod spása. Zaprvé je útočníkem číslo 1, a to bezkonkurenčně. Zadruhé přinesl kupu zkušenosti a sebevědomí.
Fanoušci Slovanu jsou mu vděční, tak slavné jméno u řeky Nisy ještě neběhalo. Všechna čest Kolouškovi, Štajnerovi nebo Kováčovi. Ředitel Nezmar však připomíná: „Za včerejší úspěchy ti dneska nikdo nezatleská, Milan si musel fanoušky získat.“
Baroš zůstal svůj - vrchovatě zažraný do zápasů, v pohybu, nezřídka rozčilený na rozhodčí. Logicky to není ten blesk, který rozčísl fotbalové nebe před 12 lety na Euru, ale Liberec na něj spoléhá. Jen si musí dát bacha, aby útočníka nezatavil. Za měsíc mu bude 35, občas potřebuje oddechnout.
V Liberci už má za sebou deset zápasů, a protože se Rus Komličenko zatím trápí, zůstává práce hlavně na Barošovi. Pokud si sám neřekne, že potřebuje volno, už v pondělí nastoupí znovu, v těžké bitvě na Slavii.