Při tiskové konferenci, na níž své rozhodnutí o loučení s profesionálním fotbalem oznamoval, Baroš připustil, že by si v klubu dokázal představit působení v nové roli.
„Bavili jsme se o tom několikrát, ale teď je to pro mě čerstvé. Od fotbalu si budu muset dát chvilku pauzu, byl jsem v něm celý život. K Baníku mám zvláštní vztah a možnost návratu tu je, ale zatím nemáme nic konkrétního,“ prohlásil.
Jak to vypadalo, když se do ostravského celku vracel dřív?
První návrat: štědrý střelec klubu pomohl a rozzářil ligu
V únoru 2013 rozvázal smlouvu s tureckým Galatasarayem a zamířil do Baníku, který tenkrát tížily finanční potíže. Barošova reakce? Nedávejte mi peníze!
Milan Baroš ukončil kariéru |
Vzdal se platu, který činil dvacet tisíc měsíčně plus prémie, a daroval jej na výchovu mládeže v klubu. Předtím přispěl občanskému sdružení Baníku 100 tisíci korunami, při oslavách devadesátin klubu vydražil dres za milion korun.
„Přišel jsem pomoct a bylo by divné, kdybych na podzim daroval klubu milion korun a teď si na výplatě vzal dva. Já už si své peníze vydělal jinak,“ vysvětloval Baroš úctyhodné gesto.
Jarní záchranářská mise se vydařila na výbornou, Baník skončil třináctý, Baroš se blýskl hattrickem proti Hradci Králové, ve dvanácti zápasech se trefil celkem pětkrát.
Smlouvu měl na rok a půl, její součástí však byla dohoda, že po sezoně může odejít zdarma. To se skutečně stalo, o Baroše projevil zájem turecký Antalyaspor a druhý nejlepší střelec reprezentačních dějin ještě jednou zamířil do zahraničí.
Nikoliv na dlouho.
Druhý návrat: nespokojenost s vedením a předčasný odchod
V Antalyasporu totiž Baroš hrál jen půl roku, než si v prosinci 2013 přetrhl vazy v koleni a sezona pro něj skončila. Na začátku té další se opět hlásil v Ostravě.
„Velký návrat potvrzen, vítej doma, Bary!“ hlásal Baník velkou novinu. Dvaatřicetiletý forvard podepsal smlouvu do konce ročníku, angažmá však mělo k ideálu velmi daleko.
Baroš stihl i kvůli jarnímu svalovému zranění pouhých jedenáct zápasů, dal jen dva góly. Především si nesedl s tehdejším vedením a majitelem Petrem Šafarčíkem. Často poměry v klubu kritizoval.
Co prohlašoval?
„Děje se tady spousta věcí, které jsem za dvanáct let venku nezažil. Pokud se to nezmění, Baník se bude utápět dál.“
„Chybí pokora, profesionalismus a management, který má zkušenosti, který dokáže vést klub.“
„Baník nemůžou řídit, když to tak řeknu, mladí kluci, kteří nemají s fotbalem absolutně žádné zkušenosti. Třeba je ta vize dobrá, ale ve fotbale to je o práci, obětovat se pro ten klub. To tady postrádám.“
Během zimní přestávky označil za nekoncepční odvolání trenéra Martina Svědíka, který tým dovedl na průběžné páté místo. Baník se na jaře propadl až na třináctou příčku a Baroš od vedení nedostal nabídku na prodloužení kontraktu. Odešel do Mladé Boleslavi.
Třetí návrat: šel by i do druhé ligy, za tým se bil, ale nevyhnul se excesům
V Boleslavi byl rok, další sezonu strávil v Liberci, než se na podzim 2017 opět hlásil v Ostravě, v týmu, který tehdy čekal první ročník po návratu z druhé nejvyšší soutěže.
„Chtěl jsem jít i do druhé ligy, kdyby byl zájem,“ prohlásil tehdy. „Baník se znovu narodil, je třeba ho budovat. Je zdravý, v mých očích velmi perspektivní,“ ocenil nové vedení v čele s Václavem Brabcem, jenž klub odkoupil od předchozího majitele Šafarčíka.
 |
První sezona se mu vydařila, v pětadvaceti zápasech nastřílel devět branek a Ostrava se tak tak zachránila. Už tou dobou se ale čas od času rozebíralo jeho chování na trávníku: agresivita, výbuchy, vulgarismy směrem k rozhodčím...
V prosinci 2017 po duelu na Slavii v útrobách stadionu nadával hlavnímu arbitrovi Janu Jílkovi, který v závěru neodpískal faul slávisty Jakuba Jugase právě na Baroše, Baník tak přišel o možnost vyrovnat na 2:2. Za „pohoršující, urážlivé, ponižující chování vůči delegovaným osobám“ dostal pokutu sto tisíc korun.
Když na jaře 2018 trefil vítězství 3:2 nad Spartou, mnozí se divili, že utkání vůbec dohrál. „Hra, kterou rozhodčí připustili, byla za hranou. Dohrál bez karty, zranil nám dva hráče. U té rozhodující branky také fauloval,“ zlobil se kouč Pavel Hapal, jenž se s Barošem během vypjatého duelu hádal.
Na podzim téhož roku už po třinácti minutách ostře fauloval slávistického záložníka Tomáše Součka. Ve výskoku jej trefil předloktím do hlavy. Jak odhalily televizní kamery, soupeře si vyhlédl, nechtěl hrát míč. Ošklivý zákrok.
Původně za něj Baroš dostal žlutou kartu, na doporučení videa však rozhodčí trest zpřísnil. A domácí kapitán běsnil. Při odchodu ze hřiště se vztekal, vulgárně nadával čtvrtému sudímu, za což mu disciplinární komise zastavila činnost na pět zápasů a udělila pokutu sto tisíc korun.
„Mrzí mě, jak jsem reagoval, a chtěl bych se rozhodčím Ondřeji Berkovi a Zbyňku Proskemu za svá slova omluvit. Bohužel jsem neudržel emoce plynoucí z náročnosti zápasu a pocitu velké křivdy, s níž jsem se zkrátka v dané chvíli nedokázal vyrovnat,“ kál se později. Omluvil se i Součkovi, prohlásil, že do souboje nešel s úmyslem protivníka zranit.
Loni v květnu zase při finále poháru se Slavií viděl červenou kartu, ačkoliv byl náhradníkem. Nelíbilo se mu, že hlavní sudí Petr Ardeleanu odpískal penaltu, z níž slávisté vstřelili vedoucí gól. Baroš bušil pěstí do krytu lavičky, až ho poškodil. Ardeleanu to posoudil jako hrubé nesportovní chování.
I takový Milan Baroš v ostravském dresu byl. Poměrně často se nedokázal ovládnout, pro tým ale makal s vypětím všech sil, nevypustil jediný souboj, rval se a svým nasazením dokázal strhnout celé mužstvo, tu a tam vstřelil důležitý gól.
Baník i celá fotbalová liga v něm ztrácejí obrovskou osobnost.
