„Měl bych tady kluky nabudit. Bavil jsem se s trenérem Frťalou, je tady tichá kabina, tak abych ji hecoval. Říká o mně, že jsem taková svině. V dobrém,“ směje se.
V pětadvaceti letech už si může leccos dovolit. „Já mám rád srandu, rejpání do kluků, dokážu to i sám přijmout. A mluvím na protihráče, snažím se je vyprovokovat. I když od toho jsou tady zkušenější kluci. Když vidím, co předvádí třeba Vasil Kušej v Mladé Boleslavi, tak i v lize do sebe rýpou.“
Kušejovi na Stínadlech po jeho jarních provokacích nemůžou přijít na jméno, až takhle ho prý Bílek následovat nehodlá. „Vasil je hodně vysoko,“ říká o svém bývalém spoluhráči z Ústí. „Před dvěma týdny jsme byli spolu a já na něj, že to někdy přehání. On to sám ví. Mimo hřiště je v klidu, na něm takový.“
Kučera si vybral rap, Teplice opouští. Možná najde uplatnění v Praze, míní trenér |
I Bílek mohl mít na Teplice pifku, léta se nemohl uchytit. Sezonu a půl strávil ve Varnsdorfu, tři a půl v Ústí, jednu a půl v Opavě. Teď teplický odchovanec přestoupil zpátky do klubu, kde začínal. V lize starty nemá, jen dva v baráži.
„Když jsem byl v Teplicích před šesti lety, šanci jsem nedostal. Nás, co jsme hostovali v Ústí, to mrzelo. Teď jsem o něco zkušenější, něco jsem odkopal ve druhé lize, takže cítím větší šanci. Záleží na mně, jak budu pracovat,“ nepoleví. „V Opavě jsem na podzim v uplynulé sezoně hrál pravidelně stopera, na jaře mě ovšem trápilo zranění, nebyl jsem vždy stoprocentní.“
Za jeho comebackem stojí trenér Zdenko Frťala, neboť ho zná ze společné štace ve Varnsdorfu.
Gning zůstal, ale na prodej je. Finance jsou nad sport, chápe teplický šéf |
„Když v osmnácti přišel, byl obrovským překvapením, jaké výkony v tomhle věku předváděl,“ ohlíží se Frťala. „Druhá liga je pro něj málo, má ligové parametry, herní kvalitu, ale i teplické srdce. Je schopný hrát na víc postech. Udělá nám zdravou konkurenci a věřím, že jeho pozitivní nastavení bude pro kabinu hodně důležité.“
Bílkovi volal Frťala už zkraje dubna. „Jsem rád, že tady je, on mi dal první šanci v dospělém fotbale. Doufám, že nám to bude klapat,“ přeje si hráč, který se nejlíp cítí ve středu zálohy či na kraji obrany.
Frťalu pojí přátelské pouto s jiným Michalem Bílkem, úspěšným hráčem i trenérem. „Třeba budeme taky kamarádi,“ mrkne na slovenského kouče mladší z Bílků. K jmenovci ho obvykle nepřiřazují. „Jen doktoři, kteří mě neznají, se zeptají, jestli jsem jeho syn. Ale nejsem, můj taťka Martin je hokejista, chytal extraligu za Kladno, byl i v Litvínově nebo Mladé Boleslavi.“
Martin Bílek je rád, že syn se nepotatil. „Je šťastný, že nehraju hokej, má k němu po své kariéře trošku odpor. A je rád, že se vracím domů. I já jsem nadšený, že to vyšlo mně jako odchovanci. Navíc se nám teď s přítelkyní narodil syn a je lepší, že můžu být s nimi.“
