"Hlavní pořadatel mě poslal, abych je šel uklidnit," hájil se Matušovič. "Čtvrtý rozhodčí o tom věděl a souhlasil s tím," dodal trenér František Komňacký.
Jenže jak Matušoviče zbystřil hlavní sudí Karel Vidlák, sáhl do kapsy pro žlutou kartu. "Pravidlo 12, za opuštění technické zóny. Mohl mu dát klidně červenou," vysvětlil pak delegát utkání Václav Krondl, bývalý mezinárodní rozhodčí.
Matušovič tvrdí, že diváky uklidňoval. "Mají mě rádi, a tak na mě dají." Krondl oponuje: "Šel se s nimi loučit, to nemůže. Neměl na sobě ani tepláky, mohl mást soupeře. Takhle to zkrátka nejde."
Matušovič se moc nermoutil. "Směju se tomu," mával rukou. "Jsem v tom nevinně. Ale co, je to teprve druhá karta."
Ale co když dostane později další a za čtyři žluté bude chybět třeba v důležitém finiši proti Spartě? "To je pravda vlastně," zarazil se. "Ale radši takhle nebudu přemýšlet," roztáhl zase tvář do vítězného úsměvu.
Po závěrečném hvizdu vyrazil střapatý mladík k lidem znovu a v radostné děkovačce vytrval ze všech nejdéle. "Byli skvělí, zaslouží si to."
Ještě na hřišti patřil Matušovič k velmi platným hráčům. Drzým napadáním neustále znepříjemňoval život zadákům Liberce. Pokud se mu otevřel prostor, nebyl k zastavení. Jako při druhém gólu.
"Věděl jsem, kam to půjde. Šel jsem si pro míč skoro naslepo," chválil ho střelec Marek Heinz. "Servíroval jsem mu to přesně tak, jak jsem si přál," těšil se Matušovič.
