Při nečekaně úspěšném návratu Zlína do nejvyšší soutěže vytvořili údernou útočnou dvojici, o kterou se zajímají špičkové kluby Synot ligy.
„Když si sednete mimo hřiště, tak na něm je to jen dozvuk,“ přidává postřeh o dva roky starší Poznar.
Proč jste se tehdy neměli rádi?
Poznar: Hrál jsem ve starším dorostu hroťáka, ale podle trenérů jsem se trápil, tak přišel o dva roky mladší vlčák. Šlo vidět, že je to velký talent. Dával strašně moc gólů a vyhrával nám zápasy. Vzpomínám na jeden vyloženě bezbrankový, který rozhodl svým klasickým bodýlkem na zadní tyč. Ale neměl jsem rád jeho móresy. Byl to mladý cucák a nás starší moc nerespektoval.
Železník: Přišel jsem mezi starší kluky a ze začátku jsem byl trochu leklá ryba. Ale ono to bylo spíše tak, že mě moc nebrali v kabině. Měli svoji skupinku, ve které byl i Pozny. Já jsem měl zase partu ve svém ročníku a také bych nebyl rád, kdyby nám ji někdo o dva roky mladší rozjebával. Já jsem jim to rozjebával góly. S nimi šlo sebevědomí nahoru, na tréninku jsem si dovolil trochu více a starší to moc nebrali.
Kdy se váš vztah narovnal?
Železník: Postupně. Sešli jsme se v béčku, pak v áčku. Odešel jsem na hostování do Hlučína, Pozny do Trnavy. Teď bych už parťáka v útoku neměnil.
Poznar: Kolikrát jsem na něho byl hrdý, když jsem na videu viděl, kolik toho odběhal. Říkal jsem si: Kurňa, já tam neběžím a on tam letí. Makáme za sebe a pak nám to přináší ovoce.
Železník: Můžeme hrát poslepu.
Poznar: Funguje to. Když nás dá trenér na tréninku k sobě, tak většinou všechny hry vyhráváme.
Pohádali jste se za tento rok někdy?
Železník: V zápase asi ne a na tréninku také asi ne. Spíše jsme se uklidňovali. Než abychom si něco vyčítali, tak jsme si poradili.
Poznar: Je to dané celkově atmosférou v týmu. Někdo se s někým neuvěřitelně seřve, ale po zápase jsme kámoši. To je v kabině důležitá věc.
Lukáš je kapitán. Posloucháte ho?
Poznar: Jako kapitána ho samozřejmě respektuju. Ale zkušenějších hráčů máme více, mezi ně se zodpovědnost rozděluje. Ale Palba (přezdívka Železníka odvozená od Paliče) ukázal, že páska je v dobrých rukou.
Železník: Je pro mě velká pocta být ve Zlíně kapitánem. Ale není to tak, že mužstvu šéfuju. Je nás více zkušených, kteří rozhodují. Když je potřeba přitvrdit, jdu já, Hub (Hubáček) nebo Pozny. Na hřišti mluvím hodně, povzbuzuji, dokáži i seřvat. Před zápasem nebo v kabině se snažím soustředit hlavně na zápas a jsem klidný.
Když dáte branku, berete, že část jí patří i druhému?
Železník: Jasně. Když vstřelíte gól, jste rád a vidět. Ale když mu nahraju, tak je to gól i pro mě. Asistence zahřeje.
Poznar: Říkal jsem mu super podzim - osm gólů. A on klasicky odpovídá to svoje, že dal pět stejně jako já, protože tři má z penalt. Ale tak to není, i penalta se dá zahodit, jak jsem ukázal v poháru.
Ve zlínském áčku jste s malými přestávkami spolu pět let, ale až teprve trenér Bohumil Páník z vás udělal útočný pár.
Poznar: Systém 4-4-2 se ve Zlíně objevil až po letech. S Palbou jsme tak hráli v dorostu, on nahoře, já pod ním. Teď je to naopak. Trenér Páník nás dával k sobě celou zimní přípravu na trénincích i v zápasech. Tam přišel ten největší zlom. Udělali jsme spanilou jízdu na jaře ve druhé lize a pak se to v první lize jenom zlepšovalo.
Lukáši, neštvalo vás, že z vás dělali pravého záložníka?
Železník: Nehraje se mi tam dobře, hodně jsem se tlačil dopředu. Sedí mi post útočníka, když se dostávám do zakončení. Umím hrát i v záloze, akorát tam musím více bránit. Je sice pravda, že teď bráníme daleko více než kdy předtím, ale jinak. V záloze musíš běhat nahoru dolů a pro mě tohle moc není.
Poznar: Každý trenér, který byl ve Zlíně před panem Páníkem, měl systém na jednoho útočníka, takže to pro nás bylo složitější. Když se dívám na ostatní týmy a třeba i na potencionální zájemce, tak na jednoho útočníka hrají všichni. Zažil jsem to v Trnavě, na jeden post jsme byli čtyři a to je strašně moc. Jako třeba Plzeň, která má čtyři kvalitní útočníky. Jít do takového mužstva je složité.
Lukáš si na podzim vykopal angažmá ve Slavii. Nemrzí vás, že se vaše plodná spolupráce po pouhém roce přetrhne?
Železník: Třeba se zase sejdeme. Když to řeknu za sebe, tak je blbé to nezkusit, pokud přijde taková šance. Už nikdy nemusí přijít. Nedávno jsem nad tím přemýšlel. Někdy v patnácti jsem se začal pomalu ukazovat v dorostu, teď mám pětadvacet, a když se podívám na Huba, tak bych mohl dalších deset let ještě hrát. Ale to by mi muselo zdraví sloužit. Říkám si, všechno mám před sebou, ale jak jdou roky, kluby se na hráče dívají jinak.
Poznar: Slavia chce budovat špičkový tým, a když tu šanci má, není co řešit. A pokud někdo nesouhlasí, tak není soudný. Je potřeba to vzít. Zlín je přece jen provinční klub.
Nebylo by lepší, kdyby vás někdo koupil dohromady?
Železník: Kdyby nás vzali v balíčku, tak by nikdo neprohloupil.
Poznar: Bavili jsme se o tom, že by bylo fantastické jít do ambiciózního celku. Ve Slavii by mohl Lukáš vytvořit s Milanem Škodou podobné duo jako se mnou. Je mi typově podobný, ale má ještě vyšší kvalitu než já. Možná by k sobě takového útočníka jako Lukáš potřeboval.
Odborníci, média, fanoušci na vás pěli chválu. Vnímali jste jejich komplimenty?
Železník: Čte se to dobře. Jako tým jsme podávali výborné výkony a my se na nich podíleli góly. Obranu jsme zlobili v každém zápase kromě Slavie, se kterou jsme vyhořeli oba. Jinak jsme všem pěkně zatopili.
Poznar: Můžu to jenom potvrdit. Když se začalo mluvit, že Palba odejde, tak mi říkal, neboj, republika o nás stejně ví. Každý trenér v předzápasových rozhovorech říkal, že Zlín má silnou útočnou fázi. Do té se zapojují všichni hráči, byla to týmová práce, ze které jsme těžili. Ohromně mě těší, že jsme si udělali v lize respekt, že máme nějakou kvalitu a nejsme tuctoví druholigoví hráči.
Pokud by zůstal současný tým pohromadě, měl by jednou na to, aby hrál o evropské poháry?
Železník:Buďme realisté.
Poznar: Kvalitu má, kdyby si to sedlo, proč ne.
Železník: Otázka je, co bude po zimě. Jestli mužstvo bude dál šlapat. Pořád je Zlín v lize první rok. Ale když to vezmeme odzadu, tak oba gólmani jsou super, pravý obránce Pazdy (Pazdera) vyhraný, mladí a perspektivní stopeři, levý bek Matějov také paráda. Střední záloha výborná, Holas i Diego (Holík se Živuličem) jsou mladí, Samer (Janíček) zkušený bojovník, k nim Motal. Krajní záložníci výborní, také útočníci slušní. Musím říct, že Marseille prohrála s Libercem a my jsme je dvakrát porazili.
Poznar: Beci vždycky nadávají, že je v rozhovorech nezmiňujeme. Musím říct, že vzadu máme stabilní čtverku, která je pro všechny útočící hráče nepříjemná. Jsou dostatečně rychlí a důrazní. Včetně gólmanů máme dobrou obrannou fázi. Všechno si sedlo, ale je na čase, aby chvála přestala. Už je jí hodně a může to být na škodu.
Museli jste krotit podzimní euforii?
Poznar: Jednoznačně. Měli jsme sérii, kdy jsme výsledky nechytali. Ale byli jsme pořád v pohodě. Tým má silnou mentalitu.
Železník: Podzim jsme si užívali. Věděli jsme, že musíme být pokorní. Na hřišti jsme žrali trávu. I když jsme nevyhrávali, pořád jsme hráli svůj styl. Nic jsme neměnili, trenér nás pořád upozorňoval, že když zůstaneme u naší hry, výsledky přijdou. A přišly.
Zmínili jste trenéra Páníka. Ten je architektem zlínského úspěchu, že?
Poznar: Vidím v něm ve Zlíně nového Marečka. Nikdy jsem nezažil trenéra, který by takhle žil fotbalem jak pan Páník. Když jsem hráli ve druhé lize v pátek, tak on v sobotu a v neděli jel sledovat čtyři zápasy. Někteří trenéři brečí, že musí na jeden zápas, ale on to zvládá a navíc hodiny sedí u videa, analyzuje hráče...
Jeho taktická příprava je důkladná. Nezajídala se vám?
Železník: V kabině už to vrzá, když chystá svoje nákresy s čísly. Ale je potřeba si to říct, i když některé věci znáš a mohl by sis tam stoupnout a říct je sám. Ale proč to měnit, když to funguje. Hodiny v týdnu si u videa odsedíme, ale pak v zápasech všichni vidí, jak makáme, zavíráme prostory. V jednom tréninku jsme se s Poznym bavili, proč tak nesmyslně nabíháme. No a pak z toho v Příbrami dal Jordan gól a trenér nám to omlátil o hlavu. Nadáváme, ale vždycky mu to vyjde. Tak jsme raději potichu, protože se nám to vrátí. Trenér nás kolikrát drží na stadionu do večera, pak za to ale sklízíme body a měli jsme pěkné Vánoce.
Poznar: Co dělá sám, vyžaduje od nás.
Železník: Má svoji hlavu a jede to svoje.
Poznar: Ale dokáže vzít také názor hráčů. Jednou jsme takhle vymýšleli signály z rohu a v Příbrami jsme z nich dali málem dva góly. Mezi kabinou a trenérem je vzájemný respekt. V tomhle směru je vyzrálý a až nadprůměrně inteligentní. Situace dokáže vyhodnotit a pro tým je skvělý mentor.
