„Trávím tady čas pořád. Držím se hesla brněnského herce Franty Kocourka, že nejlepší hokna je čučet z okna. A tady mám krásný výhled,“ prozradil s úsměvem Chrastina.
Těšanský mlýn se o víkendu otevřel veřejnosti v rámci Dne větru. Od roku 2014 je Národní kulturní památkou a za pár let oslaví dvě stě let od svého vzniku. Je důkazem toho, že i když Zlínský kraj neposkytuje ideální podmínky pro větrné elektrárny, lidé zde přece jen dokázali najít místa, kde se dala využít větrná energie.
 |
„Tento mlýn byl vystavěný léta páně 1830 větrným mlynářem Josefem Bartoněm, který tento celý pozemek zakoupil za šedesát zlatých od obce Hrubotěšany, nyní Velké Těšany. A rovnou se zavázal každoročně odvádět do obecní pokladny čtyřicet zlatých, půlku prasete a bečku piva. A pět zlatých musel odvádět vrchnosti do Kroměříže,“ zahájil svou prohlídku Chrastina.
Tento majitel ale brzy zemřel a pak byl mlýn v majetku rodiny Páterů od roku 1889 až do roku 1975, kdy jej převzalo Muzeum Kroměřížska. Obilí sem vozili obyvatelé řady okolních obcí a nechávali si zde mlít zrno na šrot pro dobytek nebo na mouku jakékoliv hrubosti. Semletí jedné násypky trvalo asi půl hodiny, ale někdy se pro dosažení jemnější mouky mlela opakovaně.
Dvě nové národní památky: tři století staré fojtství i unikátní mlýn |
Naposledy se v něm mlelo v roce 1942, kdy posledního mlynáře Františka Pátera zatklo gestapo a o dva roky později byl popravený za údajnou spolupráci s partyzánskou skupinou, která v okolí působila. „Od té doby byl mlýn uvedený do klidu a po válce přišla éra elektrických mlýnů a profese větrného mlynářství úplně zanikla,“ popsal průvodce.
Mlýn se otáčel podle směru větru
Stavba je celodřevěná, dvoupatrová a jde o mlýn německého beraního typu, který má čtvercový půdorys a celý se dal otáčet podle směru větru. Mlynář také mohl regulovat sílu větru tak, že na dřevěné lopaty přidával tzv. plachty. Mlýn měl ale i další vybavení, kterým dokázal ovlivnit sílu větrné energie.
„Pokud byl vítr tak silný, že nebylo možné jej na lopatách zregulovat, tak aby se kolo ani mlýnské kameny rychle netočily, a aby nedocházelo ke spálení zrní, tak k tomu sloužila pásová brzda. Ovládala se trámem, který byl v prvním patře připojený na dračí páku. Pokud se páka nadzvedla, brzda se povolila a kolo se otáčelo normálně. Pokud se páka tlačila dolů, brzda se přitahovala a zpomalovala rychlost otáčení kola,“ vysvětlil Chrastina.
VIDEO: Větrný mlýn má téměř 200 let, po rozsáhlé opravě bude opět funkční |
V 70. letech prošla stavba rozsáhlou rekonstrukcí, ale některé části jsou stále původní. To je příklad tzv. stolice, na které mlýn stojí, a kterou tvoří vodorovné a šikmé dubové trámy. Dvěma sloupům se říkalo dědek a babka. Z roku 1830 pochází také hřídel vyrobená z jednoho kusu kmene stromu, ze které se větrná energie přenášela na velké palečné kolo, které je také původní.
Téměř všechny trámy, části mlecího zařízení i jednotlivé části budovy mají své pojmenování. Celou stavbou prochází jeden středový sloup, kolem kterého se mlýn otáčel, a kterému se říká tatík. Ten je také původní. Vodorovně pak celou budovu vyrovnává tzv. matka, tedy další původní široký nosný trám.
„Má to svoji symboliku. Dědek a babka je základ rodu, na kterém všechno stojí. Tatík, kolem kterého se všechno otáčí a matka, která všechno vyvažuje tak, aby život byl co nejlepší,“ doplnil průvodce.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
