Pernica přiznává, že ho to trápí. „Je to hodně špatné. Teď musíme jet ve středu na Slovácko a vyhrát tam,“ uvědomuje si odchovanec, jak složitý úkol jeho tým čeká.
Brno - Pardubice 1:2, Zbrojovka posedmé doma nevyhrála, rozhodl Ewerton |
Ne že by Pardubice brněnský tým na jeho trávníku nějak zostudily nebo těžce vyškolily, ale za to, jak se dokázaly dostat do gólových šancí, si výhru 2:1 plně zasloužily. Zbrojovka měla optickou převahu, příležitostí si ale vytvořila míň než hosté. Dál platí, že doma je nejhorší v lize.
„Panuje velká nespokojenost, že jsme doma nevyhráli, což jsme po výhře v Budějovicích všichni chtěli. Série doma bez výhry je strašně dlouhá…“ přiznal třicetiletý zbrojovák.
Trápí vás tahle situace?
Prožívám to hodně. Deptá mě situace Zbrojovky a bilance v domácím prostředí. Z venku body vozíme nechci říct pravidelně, ale musel bych vzpomínat, kdy naposled jsme tam prohráli. Doma, co jsem zde, to jsou jen dvě remízy. Jsem z toho obrovsky zklamaný. Sice máme ještě sedm zápasů, ale nechci být podepsaný pod sestupem Zbrojovky, a udělám všechno, aby nepřišel. To zaprvé. Zadruhé se musíme koncentrovat na zápasy ve středu a v neděli. Jsou pro nás hodně důležité, dá se říct existenční.
Brali jste tak už ten s Pardubicemi? Vaše výsledky v kombinaci s výsledky soupeřů vám daly šanci dotáhnout se na bod na Teplice, ale nevyužili jste ji.
Hlavně po výhře v Budějovicích jsem si nic jiného než tři body nepřipouštěl. Hodně jsem se na zápas těšil, cítil jsem se dobře. Opět jsme ho ale nezvládli. Ode dneška jsme se mohli ještě víc odpíchnout, dostat se na dostřel týmům, co jsou nad námi, a hlavně poprvé v sezoně dvakrát po sobě vyhrát. Zase jsme to nevyužili a zase po sobě budeme jen koukat.
Pardubice slaví výhru a záchranuAsi by to byla už jen formalita, protože je výhra v Brně vynesla na průběžné 6. místo ligové tabulky, ale po neděli mají Pardubice už i matematickou jistotu záchrany. „Pořád jsme si říkali, že ještě není hotovo, abychom neusnuli na vavřínech a dál všechno hráli zodpovědně. Budeme se snažit dotáhnout sezonu do co nejlepšího výsledku,“ podotkl jejich obránce Martin Toml. Také na Zbrojovce druhý z nováčků ukázal, jak velký kus práce v nejvyšší soutěži udělal. Tam, kde domácí hekticky honili výsledek, měly Pardubice viditelně víc klidu a rozvahy. „Pro nás je každý zápas velkou motivací ukázat, že na ligu máme, že umíme hrát fotbal a hrajeme ho dobře. Teď jsme zachránění a v příštím kole máme Spartu, co víc si přát?“ pousmál se Toml. |
V čem byl problém?
V prvním poločase to bylo takové obehrávání. Pardubice měly svoje šance, my jsme byli možná opticky lepší v poli, měli jsme mezihru, ale nevyústilo to v pořádnou střelu na bránu, nebylo tam větší ohrožení branky soupeře. Před poločasem přišla standardka Pardubic, a nemůže se stát, že nám projde balon celou šestnáctkou až na zadní tyč. Ve druhém poločase to byla taková ta klasika: neměli jsme co ztratit, tak jsme byli všude první, Pardubice nevěděly, kam dřív skočit. Paradoxně ale měly šanci na druhý gól, kdy nás zachránila tyč. My jsme se otřepali, dali jsme na 1:1, a ani nevím za kolik minut jsme dostali na 1:2. Z naší situace nepohlídaný hráč… sám na gólmana, klička, branka, a už jsme se nezvedli.
Co vás dnes zradilo, klid v šancích nebo vůbec přihrávky do šancí?
Ono to možná bude jedno s druhým. Když si vybavím naše situace, tak někde nám chyběla předfinální přihrávka, někde samotné zakončení. Ono je to tak padesát na padesát. Buď jsme tou přihrávkou nikoho nenašli, nebo jsme tam byli, ale nesrovnali jsme se nohama a neskončilo to gólem.
Chybí vám právě v takových situacích klasický střelec?
Nevymlouval bych se na to. Je nás tam jedenáct, a když můžu já dát z pozice stopera gól v Karviné nebo v Boleslavi, proč bych ho nemohl dávat v každém z ligových zápasů? Že nemáme úplně klid na kopačkách ve finální fázi je pravda, na tom pracujeme, aby nebylo pozdě, ale my si s klukama věříme a hlavně já jim věřím.
Co vám tedy ve hře nejvíc chybí?
Nechci to teď až tak generálně rozebírat… když si vezmeme branky Pardubic, tak první padla ze standardní situace, což je nejjednodušší cesta k brance. Nám se ji dnes nepodařilo uhlídat. Při naší útočné standardce nám chybí lepší pokrytí velkého vápna, aby nám z toho soupeři tak jednoduše nevyjížděli. Dnes to bylo do očí bijící. Měli jsme roh, odrazilo se to a pak následovalo X takových návratů, kdy všichni museli 80 metrů zpátky. To pak stojí strašně moc sil.
Co můžete z pozice zkušeného hráče udělat pro to, aby tahle prohra mužstvo úplně nezlomila?V závěru jste výsledek zuřivě honili, hrálo se nahoru dolů…
Nasadili jsme takové tempo, jako vždy, když potřebujete vyrovnat a vrhnete všechny síly do útoku. Možná jsme se ale po vyrovnání na 1:1 měli uklidnit, nebýt tak moc hrrr. Rozumím tomu, že jsme chtěli a potřebovali vyhrát, ale teď si můžeme říkat, že možná i bod by byl dobrý. No ale prohráli jsme.
Nejsme na tom nějak vyloženě špatně, že by nás to mělo semlít. Teď jedeme ven, kde se nám daří o hodně víc než doma. Od pondělí jdeme zase trénovat, připravíme se na dva zápasy v týdnu a hlavně na Slovácko. Budeme věřit ve své vlastní síly, a pokusíme se na Slovácko, hrající o poháry, něco vymyslet.
