Třeba když dal Roman Skuhravý, obránce Jablonce, tři góly v zápase s Ostravou. Co je na tom zvláštního? Dva z nich totiž byly vlastní...
Nasupený hráč po zápase, který skončil 2:2, jenom klel, zato ostravský trenér Werner Lička zářil: "Klaním se mu. Udělal práci za naše střelce, umí cokoliv, jen ne dávat góly." Vlastní góly padají spoře, přesto je zajímavé, v jakých souvislostech.
Kronikář staroměstského Synotu může jeden takový zdobit zlatým písmem. "Vlastenec" byl totiž úplně první trefou klubu v nejvyšší soutěži. Jeho autor Pavel Němčický to dokázal v létě 2000 při ligové premiéře Synotu hned ve 2. minutě! "Je fuk, do jaké sítě míč padl. Já dal první gól a to mi nikdo neodpáře," vesele vyprávěl Němčický, remíza 1:1 se Slavií mu dala důvod.
Zábavné chvilky bývají spojené s vyloučením. Pavel Horváth ještě ve slávistické době oslavil svůj gól z penalty na Bohemians svérázně: stáhl si trenýrky a v elastických spodkách se před fanoušky rozvlnil jako havajská tanečnice. Výsledek? Červená karta za nesportovní chování. "Já netušil, že trenýrky se považují za dres, který se nesmí svlékat," klukovsky se hájil.
Neméně zvláštní vyloučení potkalo Marcela Máchu z Příbrami. Po ošetřování stál za lajnou a čekal, až mu rozhodčí povolí vstup na hřiště. Vtom do něj strčil netrpělivý trenér Kotrba, křikl, aby hrál a vehnal ho na trávník. Nevinný Mácha dostal červenou - měl prý počkat na povel sudího... "Potrestejte mě, já jsem to zavinil," marně žádal Jiří Kotrba.
Naopak štěstí potkalo Tomáše Janů z Liberce. Po dvou žlutých kartách ho rozhodčí Puček omylem nechal na trávníku. "Tohle jsem viděl poprvé v životě," divila se zase soudcovská persona minulých let Jiří Stiegler, když jeho nástupce Václav Bouše nařídil penaltu proti Ostravě, pak se šel poradit s pomezním a nakonec ji odvolal.
Co však mohli vidět všichni, pokud pozorně sledovali tisk na podzim 1999, byla věc ve světě asi nevídaná: klečícího žižkovského hráče u reklamního panelu, kde během utkání močil... Podle pravidel má přitom právo jít během zápasu na záchod.
U hřiště je plno očí a obezřetnosti není nikdy dost. Někdy dá i střídání najevo, co se v trenérovi odehrává. Jak když Petržela stáhl obránce Doležala po jeho dvou chybách už v 6. minutě utkání na Spartě. Tím mu zařídil aspiranturu do knihy rekordů.
V ní už nesmazatelně je Pavel Černý. Táhlo mu na čtyřicet let a zahrál si ligu v jednom mužstvu se svým synem. Vytvořili útočnou dvojici v Hradci Králové, na pár minut v jednom zápase. Poprvé v domácích fotbalových dějinách. I to přineslo fotbalové desetiletí.
