Byl členem národního mužstva, které se na mistrovství světa 1990 v Itálii probojovalo do čtvrtfinále, má stříbrnou medaili z evropského šampionátu v Anglii v roce 1996. V únoru 1998 přijal angažmá v americké profesionální lize v týmu Chicago Fire, kde působil tři roky, loni hrál v téže soutěži za Dallas Burn.
Proč jste se rozhodl ve Spojených státech skončit?
"Nejsem na to nejlíp zdravotně. Nejdřív přišly problémy s lýtkovým svalem, pak se ozval kotník, už po několikáté koleno, nakonec mě začala nepříjemně trápit achilovka. V profesionálním fotbale musí být člověk denně na hřišti, jenže já kvůli zraněním často nemohl ani trénovat, vynechával jsem samozřejmě i zápasy. Takže i když mě v Dallasu chtěli ještě aspoň na rok, rozhodl jsem se skončit. A co bych si taky nalhával, v osmatřiceti už člověk na hřišti žádnou díru do světa neudělá."
Máte prý v úmyslu pracovat pro hradecký fotbal. Jak se vlastně tato myšlenka zrodila?
"V Hradci jsem s velkým fotbalem začínal, bydlím v sousedních Pardubicích a s majitelem hradeckého klubu Janem Vodou, který žije v Oklahomě, se dobře znám. Když jsem hrál v Americe, několikrát jsem ho pozval na naše zápasy, párkrát jsem ho zase navštívil v Oklahomě. A jak jsme tak debatovali o všem možném, slovo dalo slovo a nabídl mi, jestli bych pro hradecký fotbal nechtěl pracovat. Uvítal jsem to. Stejně jsem si říkal, že bych chtěl u fotbalu zůstat."
Nelákalo by vás spíš udělat si trenérskou licenci a stát se koučem?
"Ještě na podzim jsem o tom uvažoval. Ale jak jsem to tak probíral, uvědomil jsem si, že s hráči bývá leckdy těžké pořízení. Zkrátka, tahle práce by mě nijak nebrala, neměl bych na to nervy. Ale dělat jako klubový manažer, shánět posily a zabývat se vším, co se zajištěním dobrého hráčského kádru souvisí, to beru."
Na čem jste se v Hradci prozatím dohodl?
"Rozebíral jsem to s bratrem majitele klubu Vladimírem Vodou, který dělá v Hradci předsedu, pochopitelně jsem o své budoucí práci mluvil i se sportovním ředitelem Petrem Jezdinským, který dnes manažerskou funkci vykonává. Zatím budu oběma k ruce a hlavně se tomuhle řemeslu musím učit. Ale věřím, že se co nejdřív zapracuju tak, abych tu práci mohl dělat samostatně."
