Kryštof Daněk si z druhé vlny naběhl do vápna a Pilařovu přihrávku s přehledem uklidil za záda brněnského brankáře Šustra. Lehkost, s jakou se tenhle teprve sedmnáctiletý odchovanec Sigmy prosazuje mezi staršími, zaslouží pozornost a pro fanoušky je to další jméno z olomoucké líhně k zapamatování. Vše totiž nasvědčuje tomu, že jeho premiéra v nejvyšší soutěži je blízko. „Doufám, že se tam na chvilku kouknu. Zahrát si první ligu, to je sen,“ přiznává talentovaný záložník.
13 gólů a 5 asistencí získal Daněk za podzim v lize U19 |
Nejen gólem v přípravném utkání zaujal trenéra Radoslava Látala. Do áčka ho přizval už na podzim, to mu bylo ještě o rok méně. „Jevil se velice dobře, dokonce byl v nominaci na ligový zápas,“ prohlásil kouč, který Daňka spolu s dalším 17letým talentem Jáchymem Šípem zařadil i do zimní přípravy. A výkon proti Zbrojovce ho přesvědčil zase o trochu víc. „Mladý Daněk odehrál velmi dobré utkání, dá se říct, že s ním můžeme do nějakého poločasu počítat a zařadit ho do kádru,“ naznačil Látal.
Šancím mladíků na první ligové zkušenosti nahrává i maximálně zhuštěný program blížící se obnovené ligy. Režim dvou utkání týdně po dobu téměř dvou měsíců dělá vrásky trenérům napříč ligou a musí se víc než jindy zabývat otázkou rozložení zátěže a regenerací. „V týmu je čtyřiadvacet hráčů a všichni jsou zdraví. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet. Bude strašně moc zápasů, takže i když to nikomu nepřeju, možnost zranění je při takové zátěži větší. Byl bych rád, kdybych se na hřiště dostal,“ přiznává Daněk.
Olomoucký talent Kryštof Daněk (uprostřed) v akci.
I když mu nakonec koronavirová patálie může přerušením soutěže nepřímo pomoct ke splnění snu, sám si dlouhou pauzu rozhodně neužíval. „Bylo to nejdelší období bez balonu, už jsem byl nešťastný. Kopal jsem si jen na zahradě, ale to není ono. Navíc jsme chodívali často běhat, což úplně nesnáším, takže jsem se vážně těšil na začátek,“ líčí, jak vyhlížel návrat k fotbalu.
„Na středního záložníka má neuvěřitelná čísla. Způsob, jakým Daněk do dorostenecké ligy naskočil a patřil mezi staršími kluky k těm dominantním, je něco nezvyklého.“ Tomáš Janotka trenér Sigma Olomouc U19 |
Jakmile začaly tréninky, zjistil, že i fotbal se dá trochu pozapomenout. „Bylo fajn konečně potkat balon, i když to na začátku byla jen taková sranda, kdy jsme si přišli na chvilku zakopat a ve skupinkách jsme potkali jen pár lidí. Všiml jsem si, že starší hráči jsou si i po delší pauze jistější a na balonu jsou stále. Já potřebuju dobře trénovat celý týden, pak se mi daleko lépe hraje zápas a cítím se jistější,“ poznal Daněk. Tvrdší tréninkový dril pod Látalem v posledních dnech mu zjevně prospěl a gól Zbrojovce to jen podtrhl. „Nejsem moc střelec, takže je vždycky pěkné, když se trefím,“ usmíval se.
Prcek, který vždy vyčníval
Přitom právě střeleckými schopnostmi na sebe na podzim strhl pozornost. Během půlsezony v dorostenecké lize U19 skóroval třináctkrát a na dalších pět gólů nahrál. „Na středního záložníka je to neuvěřitelné číslo. Způsob, jakým naskočil v celostátní dorostenecké lize jako o dva roky mladší hráč a jak patřil mezi staršími kluky k těm dominantním, je něco nestandardního a nezvyklého,“ vypíchl trenér sigmácké devatenáctky Tomáš Janotka.
Zda už v sedmnácti může Daněk hrát nejvyšší soutěž, si ale netroufal předpovídat. „To ukáže až samotná liga, ale evidentně je to hráč, který má v sobě obrovský potenciál. Za poslední dva roky udělal obrovský progres a na podzim si nasadil vysokou laťku. Kdyby své výkony na jaře zopakoval, byla by jeho čísla až neuvěřitelná. Věřím, že když se trochu otrká a nasbírá zkušenosti, tak je schopný se i v lize prosadit,“ dodává Janotka.
Uspět mezi staršími není pro Daňka ani pro jeho parťáka Jáchyma Šípa nic nového, už od žáků spolu hrávali o kategorii výš a vyčnívali i tam. „Oba jsem měl v patnáctce, když byli o rok mladší a posunutí nahoru,“ vzpomíná mládežnický trenér Sigmy Jan Krajčovič. „Mladší kluci někdy bývají ostýchavější, ale Kryštof, i když byl nejmenší ze všech a občas jsme mu říkali i prcek, tak se vůbec nezalekl. Ba naopak, vždycky ho bylo plné hřiště ať už výkonem, nebo v kolektivu, kde se s ostatními bavil jako se sobě rovnými. Menší postava mu nedělala problém a tím, jak je chytrý hráč, dokázal se mezi staršími, většími a těžšími prosadit,“ popisuje Krajčovič.
Postavou se už vytáhl, se 182 centimetry je přezdívka prcek dávno pryč. Jen ty kilogramy mu v soubojích s dospělými chlapy občas chybějí. „Ze začátku jsem si na to zvykal a vím, že pořád je to moje slabina, a když posílím, bude to zase o krok lepší,“ uvědomuje si Daněk, na čem má zapracovat.
Kryštof Daněk (uprostřed) se raduje ze vstřelení gólu,
A i když nerad běhá sám po lesích, do tréninku ho nikdy nutit nemuseli. „Vždycky byl svůj, nikdy ho člověk nemusel napomínat, že by nemakal, naopak. Je to kluk, který má rád fotbal, proto je v těch letech tam, kde je,“ má jasno Krajčovič.
Velký talent olomouckého fotbalu pochází ze Samotišek, které nemají velké hřiště ani klub. Tak se jezdil učit fotbalovou abecedu do SK Chválkovice, a když se vracel z tréninků domů tři sta let starou alejí, koukal na Svatý Kopeček. Dodnes stojí nedaleko známé baziliky vila Josefa Andera, mecenáše, který postavil olomouckým fotbalistům stadion. A na něm si teď Kryštof Daněk touží splnit svůj ligový sen.
