V rozhovoru pro MF DNES se Starka rozpovídal nejen o korupci, ale i o známé divadelní hře "Ivánku, kamaráde", detektoru lži a své hráčské kariéře.
Většinu svého života jste strávil v blízkosti fotbalového trávníku. Pořád je plný korupce?
Už to není tak špatné. Pokud budeme mluvit o první lize, tak tam se to hodně vyčistilo slavnou aférou s odposlechy. Skandálních výkonů rozhodčích už tolik není.
Dá se rozpoznat, kdy rozhodčí podal skandální výkon a kdy šlo pouze o jeho nechtěnou chybu?
Mám na to jednoduchou rovnici. Pokud rozhodčí odpíská nesmyslnou penaltu ze čtyř metrů, tak se musí vyhodit. Takovou chybu udělat nemůže. Ovšem když bude mít souboj deset metrů daleko, herecké umění hráčů je tak velké, že bych mu chybu občas toleroval.
Vraťme se ke korupčnímu jednání. Setká se s ním každý, kdo se pohybuje ve fotbalovém prostředí?
Kdo říká, že se s ním nesetkal, tak lže. Rozhodně to ale není jen nemoc fotbalu. Jak jsem říkal, u něj se to pomalu léčí. Naopak v jiných odvětvích je to mnohem horší a jde o mnohonásobně vyšší částky.
Za 3 dny si přidáte k postu prezidenta klubu 1. FK Příbram přídavné jméno "čestný". Budou vaše pravomoci hodně oslabené?
Budou, protože většinu z nich bude mít na starost Petr Větrovský. Samozřejmě s ním řadu věcí budu dál konzultovat, ale už tu nebudu mít své místo. Tahle kancelář bude jeho a já budu více při ruce trenérům A týmu.
Těšíte se na práci blíž trávníku?
Jasně, fotbal je můj život. Jako mladší jsem ho hrál, pak v jeho prostředí pracoval. Teď budu dál vedoucím mužstva a budu sledovat práci našich ligových hráčů.
Vašemu nástupci Petru Větrovskému je pětadvacet let. Je připravený na tak důležitou roli?
Kdybych o tom nebyl přesvědčen, tak bych mu jí nesvěřil. Petra mám po svém boku tři roky, vodil jsem ho všude. Nebude to mít lehké, ale má mou stoprocentní důvěru.
Mají ji i vaši hráči? Nepřemýšlíte například stejně jako v Brně, že jim pořídíte detektor lži, abyste předešli ovlivnění zápasu?
To vůbec. Hráči mají ode mě naprostou důvěru. O něčem podobném vůbec neuvažuji.
Jste s nimi často v kontaktu?
Snažím se s hráčskou kabinou neustále komunikovat. Navíc jsem na každém zápase a teď i tréninku. A když se náhodou stane, že nejsou peníze a zpozdí se výplaty, hráči jsou první, kteří se to ode mě dozví.
Viděl jste divadelní hru "Ivánku, kamaráde", která je napsána na základě odposlechů tehdejšího manažera Viktorie Žižkov Ivana Horníka a místopředsedy fotbalového svazu Milana Brabce?
Viděl a Petr Čtvrtníček si podle mě zaslouží herecký řád, jak skvěle sehrál Ivana Horníka. Na druhou stranu si myslím, že by z toho měl mít Ivan nějaké peníze, protože je to celé o něm.
V jedné části hry se oba aktéři hádají, zda peníze pro rozhodčí byly Jardy, nebo Ivana. Čí tedy byly?
(smích) Je to skutečně legendární hra a odpověď ani v ní nenašli. Je ale pravda, že občas podobné vtípky slýchám. Tomu se nevyhnu.
Skutečně se vás ptají fanoušci, čí to byly peníze?
Jo, jo. Například když jsem si na fotbalovém mistrovství světa v Německu sedl mezi české fandy, tak bubeníci občas prohlásili: "Tak čí to teda byly peníze?"
Aféru s uplácením rozhodčích, podle které tato hra vznikla, odnesl v podstatě výrazně jen Ivan Horník. Jmen se přitom objevilo více.
Máte pravdu a taky jsem přesvědčený, že to Ivan odnesl za spoustu jiných. Hlavní ale je, že je to za námi a že to někam český fotbal pozitivně posunulo.
Vy Horníka dobře znáte, dříve jste spolupracovali. Jaký je?
V první řadě jde o srdcaře, pro kterého byl fotbal vším. Měl obrovský cit na hráče, skvěle s nimi uměl jednat. Řadě současných majitelů klubů by mohl dělat instruktáž.
Jaký byl vůbec Jaroslav Starka fotbalista?
Mizerný. Sice tu hru miloval, ale překážel mu míč. Byl rychlý, vysoký, uměl hlavičkovat, ale na technické hračičky, jako byl Vízek, neměl nárok. To pro něj byla španělská vesnice. Nevypustil ale žádný souboj.
