Za Plzeň hrával ligu, kopal se Štruncem, Plassem, Čalounem nebo mladičkým Janem Bergrem. Koučovali ho machři Rubáš, Žaloudek či Pluskal: „Sváťa byl klasa chlap, na nic si nehrál, přitom byl vicemistr světa, legenda. Jen komunistům nešel na ruku, tak ho uklidili do Plzně. Pracoval tehdy v mědikovárně a trénovat nás mohl teprve po šichtě. Na škvář
Jardu určitě nezamrzí, že o rekord přijde. On byl vždycky přející. Umí ocenit.
Karel Šilhavýo svém bratru Jaroslavovi
Ze staré potrhané krabice pak Karel Šilhavý vytáhne zašedlé fotky a vzpomíná: „Tuto, koukej, léto osmdesát. Zrovna jsme sestoupili a za trest vyfasovali modráky, hrabičky a košťata. Na Borských polích jsme dva měsíce čistili škvíry na letišti, aby z nich netrčel plevel.“
Je pyšný na bráchu Jaroslava, trenéra fotbalové reprezentace. Říká mu vejškrabek, protože Jarda byl nejmladší ze tří sourozenců.
Taky se těší na víkendový zápas Zruče, kde dělá vedoucího mužstva. Určitě si navečer zajde naproti do hospůdky na jedno.
Oslavte titul Sparty na Letné! Vstupenky na poslední zápasy sezony zdarma |
Když návštěva zmizí, rozlehlý třípokojový byt potemní. Zmlkne. Karel Šilhavý si do hrníčku zalije turka, přisune popelník z parapetu a zapálí si. Manželka ho po třiatřiceti letech opustila. Jediný syn se oběsil. Kamarádi mu umírají, s mladší generací si nerozumí.
Je sám, jídlo si nechává vozit ze Stodu: „Devadesát korun i s polívkou. Proč já bych si pro sebe vařil?“
Proč zrovna on? A proč zrovna teď? Ono se to skoro neví, ale Karel svému bráchovi nechtěně ponížil historický rekord v počtu odehraných zápasů v lize. Nikoli tedy 465, jak se roky traduje v kronikách, ale 464. O víkendu rekord dorovná Milan Petržela. Kdyby se na renonc nepřišlo, slovácký fantom si ještě musel týden počkat.
