„Jedeme se podívat na některé hráče, kteří by mohli být pro nás zajímaví. Jsem přesvědčený, že oba ligové kluby baráž zvládnou,“ říká Krejčí. (Ve druhé sérii se střetla Opava s Bohemians.)
Vy jste do ní nakonec nemuseli. V základní části jste přitom vyhráli jen pětkrát během půl roku a v nadstavbě najednou čtyřikrát za měsíc.
Celé jaro jsme nehráli v takové sestavě, v jaké jsme si představovali. Ať to bylo kvůli vyloučením, zraněním nebo třeba domluvě klubů. Zato ke konci sezony, už někdy od Teplic (2:0), se kádr stabilizoval a bylo to vidět. Hlavně v obraně. Té pomohl návrat Tomáše Čelůstky.
Kvůli čemu se vám do sestavy nevešel už dříve?
Tomáš měl dýchací problémy. Je to alergik a dostal od doktora nějaké nové prášky, po kterých se necítil dobře. Druhá věc byla, že mu moc nevyšel zápas ve Zlíně (1:4). Postupem času ale bylo na tréninku vidět, že se vrací do formy, tak jsme jej zařadili zpátky do sestavy.
Pardubice splnily misi „nový domov“. Pak s klidným srdcem skončím, řekl kapitán |
Zrodilo se 11. místo a Pardubice prožily další úspěšnou sezonu.
Někdo říkal, že to je solidní příčka. Já tvrdím, že je velmi dobrá, možná výborná. Druhý rok v lize pro nás byl hodně těžký, zvlášť ten začátek jara. Trápil nás norovirus, všichni měli oslabený organismus, pak přišly červené karty, anglické týdny... Dosáhli jsme skutečně suprového výsledku.
Nebýt těch patálií, mohl být i lepší. Poprvé v historii klubu jste v zimě odletěli na zahraniční soustředění, měli jste našlápnuto, ale pak přišel zmíněný norovirus a všechno zhatil.
To bylo pro mě nejhorší období. Kluci po tom Španělsku vypadali velmi dobře, vyšla nám generálka s pražskou Duklou, nejen výsledkově (4:1), ale i herně, a potom se všechno pokazilo. Byla to obrovská zátěž na psychiku i fyzické síly. Byl jsem rád, že nám vedení vyšlo vstříc a mohli jsme na chvíli odjet na další krátké soustředění do Špindlerova Mlýna, kde proběhl teambuilding a dali jsme se trochu dohromady. Pak jsme šli nahoru.
Lukáš Červ slaví gól proti Teplicím.
Co si mají fanoušci představit pod tím, že jste prožil nejhorší období?
To se těžko vysvětluje. Dvacet čtyři hodin denně myslíte jen na jedno. Ráno se probudíte, máte v hlavě fotbal, večer jdete spát a máte v hlavě zase fotbal. Přehazujete si, co se musí zlepšit, co pro to udělat, jak poskládáte sestavu. Bylo to pro mě psychicky náročné, špatně jsem spal a trochu to odnášela i rodina.
V sezoně jste často říkal, že v kabině nemá cenu na tým pod dekou křičet. Nějak se mi ale nechce věřit, že jste si nezařval.
Stalo se to jednou na podzim. Po jednom utkání byla v kabině trochu bouřka, ale víckrát ne. Vynikající výkony v závěru sezony podával gólman Jakub Markovič (v pěti zápasech nadstavby pustil jediný gól), to ale znamenalo, že o vytížení přišel Marek Boháč. Pořád ho limitovalo zraněné koleno. Nepouštělo jej do plné zátěže a nezvládal s námi trénovat pětkrát týdně. K tomu se přidaly ještě jiné menší zdravotní problémy. Loni jsme chválili Filipa Čiháka, který vyrostl v top stopera.
Teplice - Pardubice 0:2, čtvrtá výhra v nadstavbě, hosté slaví záchranu |
Letos měl ale výkyvy, jak jste s ním pracovali, aby je překonal?
Utrpěl nějaké zranění, které se přeneslo do přípravy na novou sezonu, a nebyl kondičně dobře připravený. Trochu ho i vykolejilo, že jsme na pozici stopera přivedli Robina Hranáče a Karla Pojezného. Vyvrcholilo to červenou kartou proti Plzni (0:4) a hrubou chybou v Liberci (1:4). Nezvládal to v hlavě, ale snažili jsme se na něj apelovat, ať se srovná. Potom byl výborný.
Co Pavel Černý? Po každé sezoně se spekuluje, jestli bude ještě pokračovat, a on potom přijde na hřiště a patří k nejlepším.
Něčím si už v kariéře prošel. Ví, jak to chodí jinde, že je všude konkurence a musí se o své místo v sestavě poprat. Je to takový srdcař, že na hřišti nechá všechno, když to trenéři vidí, tak potom věk nerozhoduje.
Hlavní motto Pardubic v posledních letech je „vzadu na nulu“, letos jste však inkasovali hned 68 gólů.
Vzadu jsme dělali obrovské individuální chyby. Chyběla nám poctivost z první sezony, nevím, proč se to stalo, ale asi někomu odešla forma a my neměli náhradu. To pak nebyla otázka jen obrany, ale i gólmanů a zálohy. Když za nás hráli Michalové Hlavatý a Surzyn nebo Ewerton, tak jsme věděli, co od nich můžeme očekávat. Tihle hráči prakticky vůbec nekazili.
Hráči Pardubic slaví gól v síti Karviné v utkání Fortuna ligy.
Největším plusem záchrany je fakt, že si konečně zahrajete na svém stadionu. Ještě předtím vás ale čeká podzim v Ďolíčku, jaký bude?
Úplně stejný jako roky před tím. Budeme se snažit v té půlsezoně udělat co nejvíce bodů, aby jaro bylo pokud možno lehčí než to uplynulé. Očekávám ale, že to bude velmi těžké, protože postoupilo silné Brno a jsem přesvědčený, že Teplice i Bohemka se udrží.
Pardubice budou muset zase někomu něco dokazovat.
Tak to je. Stejná situace byla i ve druhé lize, ani tam nás po první úspěšné sezoně na sedmém místě nebrali vážně. I když jsme pak postupovali do ligy, tak se pořád říkalo, že nám dojde pára atd. Zabydlení se v nejvyšší soutěži ještě zabere hodně času. Právě stadion by k tomu měl pomoci.
Jak se na něj těšíte?
Moc. Na jaře jsem slyšel hlasy, ať už Krejčího vyhodí, takže bych byl moc rád, kdybych si tam mohl zatrénovat. Ale je to ještě daleko. Ať je to jakkoli, těší mě, že za mojí éry se přivedla liga do Pardubic. A to nemluvím jen o sobě, je to i díky kolegům Jardovi Novotnému nebo Martinovi Shejbalovi. Když se ještě vrátím k tomu, co jsem během sezony prožíval, tak jsem cítil i obrovskou zodpovědnost. Staví nám stadion, stojí za námi majitelé klubu, sponzoři, politici, ale hlavně fanoušci a budilo mě ze spaní, že pro tyhle všechny to musíme zvládnout.
Jste pověrčivý, nebude pro vás stěhování složité?
Ani ne, protože se stadionem žádné rituály spojené nemám, jsou to spíš osobní věci. Nosím třeba po kapsách takové kameny, které jsem dostal od maminky nebo od dcery s manželkou. Mám na rukách pořád stejné náramky a hodinky, ve kterých vyhráváme. Při úspěšných sériích neperu ani oblečení, i kdybych měl smrdět jako kozel.
29. kolo první fotbalové ligy: FK Pardubice - FK Teplice. Tomáš Vondrášek z Teplic skluzuje pod nohy Caduovi z Pardubic.
Teď prát můžete. Máte o čtrnáct dní delší dovolenou než loni.
Hned jsme na ni hráče poslali, protože někteří prakticky tři roky neměli pořádné volno. Musí si od fotbalu vyčistit hlavu, bylo to opravdu hodně náročné. Jsme rádi, že teď si to můžou vychutnat, i když někteří kluci ze širšího kádru budou ještě muset pomoci rezervě, aby se udržela ve třetí lize.
Pět kol před koncem je deset bodů od sestupové příčky. Z toho taky nespíte?
Není to tak hektické jako u „A“ týmu, protože ten je vlajkovou lodí klubu. Nervózní nejsem, ale musíme ve třetí lize zůstat, aby kluci, co přechází z dorostu, mohli hrát adekvátní soutěž. Je to důležité.
Před každou sezonou se řeší změny v kádru. Udržíte Cadua, který letos hodně vystřelil?
Nevím o tom zatím nic, mám jen takové náznaky. Můj názor ale je, že Cadu už za nás hrát nebude. Na papíře však ještě není hotového nic, ani směrem z klubu ani do klubu.
Dobrá, tak vám děkuji za rozhovor.
Dovolte mi ještě něco říct.
Jasně, povídejte.
Chtěl bych takhle na konci sezony poděkovat celému klubu a všem, kdo za námi stáli. Je hodně lidí, kteří se snaží, aby se liga v Pardubicích hrála ještě hodně dlouho. Od toho, kdo nám tady pere prádlo nebo seká trávu, až po posledního hráče. Všichni dělají maximum.
