„Nevnímám to tak, že bych prožíval nějak mimořádně krásné období. Ale hraju stabilně v Plzni, což není lehké, když si uvědomíte, jací tady jsou hráči na můj post. A dostávám teď celkem pravidelně i pozvánky do nároďáku, byl jsem v základu proti Německu. Takže se mi ten začátek sezony povedl,“ pokyvuje sedmadvacetiletý Kopic.
Cítíte, že se z vás v Plzni stává i jeden z lídrů týmu?
(rozesměje se) Tak to bych neřekl. Od toho jsou tady starší kluci - Limba, Hubňa nebo Dan Kolář. Všichni toho mají hodně za sebou, s Viktorkou už zažili ty první úspěchy. To jsou praví lídři. Když oni něco řeknou v kabině nebo na hřišti, tak to platí. Každý k nim cítí respekt a v těch těžších chvílích to dokáží vzít na sebe.
O vašem příchodu do Plzně se mluvilo už při prvním působení trenéra Vrby, nakonec jste se ale potkali až teď. Jak se vám s ním spolupracuje?
Zatím mě staví, takže velmi dobře. Doufám, že to tak zůstane.
Vyžaduje po vás něco jiného na rozdíl od předchozích koučů?
Je tam trochu změna postavení, dřív jsem měl být víc u lajny, držet šířku. Teď mám v útočné fázi větší volnost, můžu si seběhnout na prostředek, přeběhnout doprava. Ale žádný dramatický rozdíl. Spíš si to prostě jenom všechno sedlo.
Sám jste zmínil, že hrajete zprava i zleva, která pozice vám vyhovuje víc?
Těžko říct. Někdy se mi hraje dobře zprava, jindy zleva, někdy hraju špatně tam i tam. A je to i o soupeři. Nemám vyhraněný post jako třeba Venca Pilař, který vpravo nechce hrát ani na tréninku. (směje se)
S druhým křídlem si posty občas měníte i během hry. To záleží na vašem pocitu, nebo přijde pokyn od trenéra?
Spíš je to pocitově, vyplyne to ze situace. Kdyby se to ale trenérovi nelíbilo, hned by zakřičel.
Zatím není důvod křičet. Vedete ligu u o šest bodů před Slavií, ještě jste neztratili. To jste asi nečekal, nebo ano?
Spíš jsem v to doufal. Daří se nám a to pak i únava z náročného programu odchází rychleji. Teď by byla škoda ten náskok zbytečnými ztrátami prohospodařit.
České lize vládnete, ale do té Evropské jste vstoupili porážkou 0:3 v Bukurešti. Mrzí to hodně?
Mě spíš mrzí domácí odveta se stejným soupeřem v kvalifikaci o Ligu mistrů, v 70. minutě jsme drželi postupový stav, ale pak jsme dostali tři góly. To se hned tak nevidí. Tihle soupeři, jakmile jim dáte čuchnout, toho okamžitě využijí.
Co teď udělat pro to, aby vaše vítězná série v lize pokračovala i po sobotním zápase (hraje se od 18.00) v Mladé Boleslavi?
Co si pamatuju, tak jsem tam nikdy neodehrál klidné utkání. Ani s Jabloncem, ani teď s Plzní. Musíme se pořádně připravit. Poslední sezony hráli o poháry, i teď už se zdá, že se chytili. Nebude to lehké.
Pak vás po reprezentační přestávce čekají zápasy na Spartě a doma se Slavií. Těšíte se na ně o to víc, že oba celky posílila řada zahraničních hráčů?
Motivace je úplně stejná, jako kdyby nikoho nenakoupili. Měli kvalitní hráče i předtím. Na takové zápasy se těším i tak, ale není to jen o Spartě a o Slavii. Nás pak čekají i další těžké zápasy, pojedeme třeba do Teplic. Nesmíme ztrácet nikde.
Teď trochu odbočím. V Plzni jste víc než dva roky, už se tady cítíte jako doma?
Jasně. Město je krásné a hlavně žije fotbalem, vlastně sportem vůbec. I já chodím rád na hokej, byl jsem i na play-off házené. A všude byla vždycky parádní atmosféra.
Co jste říkal na házenou?
Je to ostrý sport. Pivota bych hrát nechtěl, slušně se to tam mastí. To spíš křídlo.
Když je volno, kam vyrazíte?
S přítelkyní chodíme k Boleveckým rybníkům, projít se, nebo tam vyrazíme na kolečkové brusle. Jinak už jsme objeli snad všechny hrady a zámky v okolí.
Když přijede návštěva, směle si troufnete na průvodce Plzní?
Samozřejmě, jsem k dispozici. Myslím, že Plzeň znám dobře, mám už to tady pěkně prošlé.
