Ale nenechte se oklamat parádní bilancí, i Plzeň musí vyřešit herní trable. Navíc to nejdůležitější ji teprve čeká. Jak říká záložník Daniel Kolář: „Jsme rádi na prvním místě, ale hlavní je, abychom se tam našli na konci sezony.“
První vážné testy se blíží.
Teď v sobotu v Mladé Boleslavi, která se po šíleném začátku zvedá a vyhrála dvakrát za sebou. Po reprezentační pauze třaskavý střet se Spartou v 10. kole. A ve 13. kole na začátku listopadu souboj s mistrovskou Slavií.
„Teprve pak můžeme o něčem mluvit. Říkat něco teď, to by byl absolutní nesmysl. Všechno se může otočit. I když nechci podceňovat soupeře, s kterými jsme hráli, zápasy pravdy nás teprve čekají,“ trefně poznamenal trenér Pavel Vrba.
Právě s ním se do Plzně vrátila euforie. Muž, který s Viktorií dvakrát protančil k titulu a dvakrát do Ligy mistrů, si usmyslel, že vstoupí podruhé do téže řeky. Se vším všudy. Věří stejným hráčům jako dřív, přestože zestárli. Rád by použil také podobné herní schéma s vtipným přechodem do útoku, rychlou kombinací a kupou gólů.
Funguje to, na druhou Slavii má teď šestibodový náskok, na Spartu dokonce desetibodový.
Na co sází staronová Viktoria?
Ne všechno je však dokonalé. Především zápasy na evropské scéně potvrzují, že Vrbova staronová Viktoria musí přidat. Jednoznačným způsobem prohrála dva ze tří duelů proti Steaue Bukurešť a ze 4.předkola Evropské ligy se přes Larnaku prokousala díky štěstí a tuhé defenzivě. To všechno byly zápasy, ze kterých čišela fotbalová starost, nikoli radost.
Není bez zajímavosti, že Plzeň v evropských pohárech vyhrála jen dva z posledních dvaceti duelů. A venku triumfovala naposledy v srpnu 2015. To samozřejmě není Vrbova chyba, protože na lavičce neseděl, ale o lecčems to vypovídá. Co stačí na domácí HET ligu, většinou nestačí na pohárové soupeře.
Ale vraťme se zpátky ke spanilému vjezdu do sezony. Jen v roce 2011 zažila liga ještě výraznější sérii, Sparta vyhrála devětkrát za sebou. Plzeň má určitě sílu na to, aby historický rekord minimálně dorovnala, ovšem...
¨
Trenér Vrba si uvědomuje: „Máme dobrý vstup, zisk tolika bodů mě těší, na druhou stranu nemůžeme tvrdit, že je všechno ideální.“
Ne, jistě není, což důrazně odhalila pondělní dohrávka se Zlínem (2:1). Zatímco v prvním poločase byla Plzeň rozjetá a mohla si s uťáplým soupeřem dělat, co chtěla, inkasovaný gól těsně před pauzou nalomil favoritovu sebedůvěru. Vrbův tým rázem ztrácel v rychlosti, v důvtipu, v presinku i v organizaci hry.
Plzeňská suverenita najednou neexistovala a nebýt zkušeného brankáře Kozáčika, který si počínal jako velký šéf, velmi pravděpodobně by se vítězná série přetrhla.
Určitě bychom měli zmínit, že si vicemistr za problémy mohl sám, protože v dominantní první půli pokazil spoustu slibných akcí, kterým chyběla jen lepší finální fáze. „A druhý poločas byl z naší strany jen boj,“ dodal kouč Vrba.
Když se ohlédnete, podobně nevýrazné pasáže byste našli také v zápasech proti Jablonci (1:0), Olomouci (1:0) nebo Jihlavě (2:1).
Jak bývá u Plzně zvykem, tři body dokáže často urvat díky svým zkušenostem, urputnosti a vítězné mentalitě. Neliší se ani počet střelců. U Plzně totiž roky platí, že kdo nastupuje, ten se prostě ke gólům přimotá. Za sedm kol skórovalo jedenáct mužů, přičemž výraznější podíl má jen čtyřgólový útočník Krmenčík. Jestli je něco netradiční, tak rozložení sil. Trenér Vrba použil už dvacet hráčů.
Zatím se mu to vyplácí.
