V kolektivním sportu to je dost nepříjemná vlastnost, když se neumíte kousnout do rtu, pokud se něco nepodaří. Přesto je Plzeň Kopicovi daleko víc vděčná, než že by na něm hledala vady.
Aby ne, když se výrazně podepsal pod tři tituly. Slyšeli jste, jak fanoušci v sobotu skandovali jeho jméno? Arénou se nadšeně ozývalo: „Honzaaaa – Kopic!“
Kopic ozdobil 300. start gólem. Co znamená milník? Že jsem legenda! smál se |
Číslo 10, které Kopic zdědil po legendárním Horváthovi, otevřelo skóre proti Liberci, když si našlo balon odražený od břevna a snadno ho hlavičkou ťuklo do sítě. Chvíli se řešilo, jestli předtím čahoun Chorý hostujícího gólmana Bačkovského nepovalil nedovoleně, ale rozhodčí Berka hraniční zákrok pustil a Kopic mohl zajásat.
Byl to jeho 56. gól v lize. Když přidáte přes padesát asistencí, lehce si spočítáte, že ke gólu se přimotá přibližně každý třetí zápas, což je hodně solidní statistika.
Vypadá pořád na pětadvacet. Vizáží i dynamikou. A i když ve skutečnosti v létě oslaví třiatřicátiny, Plzeň s ním počítá dál, protože v Česku nenajdete příliš podobných typů. Kopic se rád drze vrhá do soubojů jeden na jednoho. Zpravidla čeká do poslední vteřiny, než by měl vymyšlené, co udělá. Spoléhá na instinkt a na starou pravdu, že útočící hráč má proti obránci vždy o jeden krůček náskok.
Jak je přímočarý na hřišti, umí se do toho občas opřít i v rozhovorech. Vzpomenete si, jak mluvil třeba po podzimním debaklu 0:5 s Bayernem Mnichov v Lize mistrů? Když od novinářů dostal otázku, jestli Viktoria náhodou nemohla být aspoň o fous odvážnější, rozhodil rukama: „Jak? To je, jako kdybyste mě zavřeli do klece s Vémolou a řekli: Buď odvážnej! To můžu být, můžu se tam bít do prsou, ale on se rozběhne a je konec. Mám si drbat hlavu, že mi utekl Mané? Prostě jsou lepší, tak to je.“
Plzeň - Liberec 2:1, střídající Mosquera rozhodl, vítězové míří před Slavii |
Upřímně odpovídal i v sobotu, když se ho novináři ptali, jestli si řekl o nominaci do reprezentace: „Doufám, že jo. Reprezentační kariéru jsem ještě neukončil, takže věřím v pozvánku.“
I to je Kopic: co na srdci, to na jazyku. Sám by asi uznal, že mohl být v kariéře ještě dál a že i v národním týmu mohl mít pevnější místo, kdyby si dokázal stabilně udržet vysokou úroveň. On ovšem patří k těm, kteří neumějí zahrát průměrně: často osciluje mezi výborně a nic moc.
Je fér říct, že ho občas přibrzdila i zranění, stejně jako bráchu Milana, obránce, který to dotáhl až do nizozemského Heerenveenu, než mu kariéru zastavilo bolavé koleno. Jako kluci měli Kopicové doma v Humpolci společný pokojíček polepený plakáty hvězd: obdivovali Henryho, Zidana nebo Ronalda.
Mladší z nich si zatím žádné zahraniční angažmá nestřihnul, i proto mu naskákalo tolik startů v lize. Když vydrží, klidně může atakovat číslo 400, přes které se zatím dostalo třiadvacet borců. Už teď patří mezi persony v Plzni, za kterou odkopal 185 utkání, zbylých 115 předtím zvládl v Jablonci: „Jsem fakt rád, že se mi to podařilo. Krásné číslo, snad ještě poroste. Co pro mě znamená? Že jsem legenda!“
U téhle odpovědi se Kopic zasmál, ale proč ne? Přinejmenším v Plzni se tímhle označením může honosit, protože s Viktorií prožil podstatnou část zlaté éry. Nejen tituly, ale dvakrát i Liga mistrů, třikrát Evropská liga, z toho jednou osmifinále.
A letos? Viktoria se zatím na čele točí se Slavií, teď ztrácí dva body.
