Jeřábka už se však Pardubice minimálně v tuhle chvíli netýkají. Začátkem srpna nastoupil do civilního zaměstnání, v rodných Prachovicích dělá v cementárně, a fotbal už hraje víceméně „na žízeň“ v divizním Hlinsku.
„Nikdy jsem neměl problém dělat různé profese v různých podmínkách. Špinavá práce mi nevadí a je taky potřeba, takže tenhle přechod nebyl těžký. Rád se učím novým věcem, mám alespoň čistou hlavu,“ vyprávěl Jeřábek v rozhovoru pro iDNES.cz.
A co fotbal v Hlinsku? Dáte si další kolečko z divize do první ligy?
To už určitě ne. (směje se)
Pardubice se na nové smlouvě s klubovou legendou Jeřábkem nedohodly |
Byl pro vás konec v Pardubicích překvapivý? Leckdo by si myslel, že budete chtít pokračovat za každou cenu.
Pokračovat v Pardubicích jsem chtěl, ale určitě ne za každou cenu. Kdyby ano, tak to takhle nedopadlo. Dospěli jsme do fáze, kdy jsme se museli rozejít.
Co se stalo? Podle klubových vyjádření před vámi ležela smlouva, kterou stačilo podepsat.
To ano, bylo mi nabídnuto působení v „B“ týmu a pokračování u „áčka“ v roli kustoda a pomocného správce na Letním stadionu. Jenže kdybych měl tohle všechno dělat, tak bych asi jezdil domů jenom spát. Časově by to bylo neuvěřitelně náročné. Řekl jsem, že na to nemůžu přistoupit a ani nechci. Nabídl jsem variantu, že půjdu dělat správce Na Vinici a budu jen u béčka. Nejdřív jsme se tak domluvili, ale když přišlo na věc, tak jsem zase dostal předložené trochu jiné podmínky. Tam byl kámen úrazu. Vznikl spor a nemohl jsem zůstat.
V roli kustoda jste ale v Pardubicích působil víceméně celou dobu. V čem by to teď najednou bylo jiné?
Když jsem byl součástí „A“ týmu, tak jsem spoustu práce stihl udělat třeba po tréninku. Takhle bych se musel časově řídit podle dvou týmů. Dejme tomu, že bych jel v sobotu hrát za béčko do Teplic, večer bych se vrátil a v neděli bych musel jet zase někam na zápas s prvním týmem. To bych byl pořád v práci. Nešlo to.
Skoro rok jste byl zraněný, klub vás dával dohromady a investoval peníze i čas. A pak přišel konec.
Ze začátku jsem to taky nechápal. Nový trenér Radek Kováč nejdřív pořád řešil, kdy už se připojím k týmu a kdy mě bude moci využít. Fyzicky jsem na tom nejdříve nebyl úplně nejlépe, ale všechno jsme dohnali a postupem času jsem se začal cítit dobře. A najednou jsem už tu důvěru necítil. Když se prohrálo, tak mi bylo řečeno, že příště už půjdu na hřiště, ale nedostal jsem se tam za celou dobu. Doteď jsem ale od trenéra neslyšel, že by mě v týmu nechtěl. Nakonec mi to řekl až Vít Zavřel (sportovní ředitel) po sezoně, že se domluvili, že pro áčko se mnou nepočítají.
Zažil jste během kariéry podobné jednání s někým ze spoluhráčů?
Jo, byl jsem svědkem pár takových situací. Člověk pak už ví, že každý není úplně tak upřímný, jak se na první pohled zdá. Já to měl vždycky založené na důvěře, že když někomu něco slíbím, tak to platí a nepotřebuji to nijak stvrzovat. Kováč má jako trenér právo na to si tým poskládat podle sebe, ale kdyby za mnou přišel a na rovinu mi řekl, jaké se mnou má, nebo nemá plány, tak by to bylo úplně něco jiného. Nic takového ale bohužel neproběhlo.
Fanoušci spekulovali o tom, že s Kováčem jste si lidsky moc nesedli.
Takhle to není. Vycházeli jsme spolu v pohodě, bavili jsme se o fotbale i o jiných věcech, nikdy ne ale o tom, že už mě nepotřebuje.
Mohl vybírat třeba mezi vámi a Kamilem Vackem, který hraje na podobné pozici?
Když si to promítnu zpětně, tak jsem k tomuhle taky dospěl, ale jestli to tak skutečně bylo, nevím. Proti Vácovi vůbec nic nemám, jsme podobné povahy a je to hrozně milý člověk. Jestli si Kovy vybral jeho, tak určitě právem.
Od vašeho konce v klubu už pár týdnů uběhlo, udělal byste zpětně něco jinak?
Upřímně? Maximálně jsem pár lidem při svém odchodu mohl říct, co si o nich skutečně myslím. Zůstává ve mně pocit, že konkrétní osoby nechtěly, abych v klubu nadále působil.
Ať je to kdokoliv, musel s vámi být v Pardubicích po celou vaši kariéru. Proč jste narazili teď?
Taky to nechápu. Asi se ten člověk umí velmi dobře přetvařovat. Přistupoval ke mně v pohodě, ale podle toho, co se mi doneslo po mém konci, jsem si říkal, že by se mohl klidně dát na hereckou kariéru.
Je v budoucnu ve hře váš návrat do klubu?
Teď je to hodně čerstvé a už jsem v několika rozhovorech říkal, že člověk nikdy neví, co bude za pět deset let. Určitě nechci tvrdit, že už se do Pardubic nikdy nevrátím, ale záleželo by na hodně okolnostech.
Kdo vám po rozchodu s Pardubicemi volal jako první?
Asi pan trenér Jiří Krejčí ze Živanic (bývalý kouč FK Pardubice). Hrát znovu pod ním bylo na jednu stranu lákavé, ale potřeboval jsem chvilku volno, abych si mohl vyhodnotit, jak budu pokračovat dál. Nakonec jsem se rozhodl vydat cestou klasické práce a k tomu mít fotbal spíš už jen jako doplněk.
Tak jste skončil v divizním Hlinsku.
Hraje tam Martin Šejvl (bývalý obránce Pardubic) a trénuje Kamil Řezníček (bývalý kouč Pardubic B). Nejdřív jsme se o té možnosti bavili spolu a kluci mě pak doporučili šéfovi klubu. Celkem jsem měl asi čtyři nabídky, ale zvolil jsem Hlinsko.
