Hráč - Edvard Lasota (bývalý reprezentant a hráč Slavie, Drnovic a italské Reggiany, nyní ve Zlíně): „Podmínky na stadionech ukazují vztah vlády ke sportu. Peníze nejsou v celé zemi, tak nemůžeme mít najednou perfektní stadiony jako v západní Evropě, která je ekonomicky úplně jinde. A pokud odehrajeme celou ligu jen na pár vyhovujících stadionech, bude to výsměch fotbalu.“
Funkcionář - Jiří Kubíček (sportovní ředitel Olomouce): „Kanceláře na stadionech se přestavěly a odpovídají vybavením firmám stejného rozpočtu z jiných oborů. Podobně VIP prostory, ty se liší jen druhy jídel podle krajů. Největším problémem jsou místa pro fanoušky a přestavby tribun či hrací plochy. Narážejí na pozemkové vlastnictví a kombinaci financování z veřejných a soukromých prostředků. Jako třeba ve Zlíně.“
Masér - Aleš Kobr (Teplice):„Dost prostoru máme u nás, na Spartě nebo v Brně. Ale třeba v Ostravě nebo ve Starém Městě musíte roztáhnout masérský stůl v kabině, kde se převlékají hráči. To tam pak není k hnutí. V kabinách pro hosty není bazének. Ošetřovny s vybavením ale mají všude a v případě vážnějšího zranění je vždycky připravena záchranka.“
Novinář - Jiří Nikodým (šéfredaktor sportu televize Prima): „Téměř ideální podmínky pro televizní přenosy už jsou v Teplicích, na Strahově, nebo v Olomouci. Drobnosti nevyhovují třeba na Spartě, kde se houpe novinářská lávka. V Jablonci je stanoviště kamer proti slunci. Krajně nevhodné jsou Blšany. Každý zápas se snímá osmi kamerami. Škoda, že s námi televizní podmínky Projektu 2003 nikdo ze svazu nekonzultoval.“
Fanoušek - Vilém Fronček (Ostrava): „S hostujícími fanoušky se zachází všude špatně. Hned z nádraží vás obklíčí policajti a naženou na stadion, jen v Brně nás odvezou aspoň na chvíli do restaurace. Ve Zlíně, nebo Starém Městě jsme zavření v kleci, kde se nedá koupit nic k jídlu, pití ani dojít na záchod. Jedete pět set kilometrů a z nejhorších míst na stadionu pak ani nevidíte. Rodinu bych na fotbal do cizího města určitě nevzal. U nás v Ostravě je to trochu lepší, vedení klubu s námi dvakrát do roka mluví. Ale sliby stejně většinou nesplní.“
