"Tohle jsem u nás neviděl dobrých pět let, báječná věc. Celá hospoda o ničem jiném nemluvila," vyprávěl Ladislav Vízek, dnes majitel pražské krčmy Kozlovna, který technickými kousky proslul v 80. letech.
Pamětníci se vrátili v čase o čtyřicet let. To si na pravém křídle zpracoval míč brazilský útočník Garrincha, legendární spoluhráč Pelého, zastavil se a pak z chůze vyrazil za báječným slalomem. V kličkách mu pomáhaly trochu křivá postava i nohy. Jednu měl totiž do písmene O a druhou do X. Obránci sice tušili, že udělá kličku doprava, ale jen výjimečně ji dokázali ubránit.
Jak se taková fotbalová paráda vůbec dělá? Co je při ní nejdůležitější? Hlavně nesmí míč uskočit, poradí ti, kteří slalomy a kličky umějí. Jak říkají fotbalisté, balon musí lepit. "A když k tomu driblérství přidáte ještě kus odvahy a drzost, vyjde z toho Zelenkova fajnovost. Obránci se ho báli tvrdě atakovat, aby z toho nebyla penalta," doplní Vízek.
S tím může souhlasit i Josef Masopust, možná nejlepší domácí fotbalista historie, jehož slalomy jsou dodnes pověstné. Zelenkovi se podobal: nevelká podsaditá postava, nebyl to excelentní sprintér, žádná výbušnost. Měl ale zrychlení s míčem, dokázal po brazilsku naznačit pohybem trupu, že poběží na jednu stranu, a pak rychle změnit směr.
Z domácích útočníků to uměly slavné osobnosti jako Bican nebo Kučera, vzpomíná se i na Slováka Petráše. Po levém křídle, třeba u rohového praporku, se klidně zbavil dvou tří protivníků a pak zpětnou přihrávkou zařídil gólovou šanci. "Jo jo, kličky na pětníku, to mě taky bavilo," říká Vízek.
Za vůbec nejkrásnější fotbalové sólo je považován Maradonův kousek z mistrovství světa 1986. Malý Argentinec utíkal proti Angličanům od půlky hřiště, nakonec obešel i brankáře Shiltona a vstřelil gól. Jenže ve srovnání s kličkujícím sparťanem Zelenkou byl neustále ve sprintu a běžel kolmo k brance.
