Nebýt televizních kamer, těžko by se někdo těmito důležitými momenty sobotního fotbalového duelu České Budějovice - Sparta (2:2) podrobně zabýval. Videozáznam však oba asistenty hlavního rozhodčího Šedivého usvědčil z hrubého omylu.
Za mnohem větší prohřešek je logicky považován verdikt Miroslava Zlámala. Právě on totiž svou chybou výsledek zápasu ovlivnil.
"Na základě Zlámalovy signalizace hlavní rozhodčí Štajnerův regulérní gól neuznal. Což je jasné ovlivnění výsledku," říká svazový delegát Václav Gric, který ve zmiňovaném utkání rozhodčí hodnotil. "Proto jsem také Zlámalovi musel dát dvojku."
Asistenti jsou hodnoceni známkami 1 až 5, přičemž pětka je nejlepší.
Zlámal se k nepříjemnému selhání hlásí.
"Je to moje velká chyba, co víc k tomu říct. Ale v tom momentu jsem byl přesvědčen, že Štajner v ofsajdu opravdu stojí," říká Zlámal. "Je to strašně složité, ale nevymlouvám se, od toho na té lajně jsme," pokračuje Zlámal s dovětkem, že při sto třech odmávaných prvoligových utkáních se takového omylu dopustil teprve podruhé.
V Petříkově případě nebyla chyba tak do očí bijící, protože unikající Kulič byl zastaven ještě daleko před sparťanskou brankou.
"Tam hrály roli decimetry, možná centimetry," vysvětluje delegát Gric. "Kulič navíc prošel mezi dvěma bránícími hráči, v té rychlosti to byla pro asistenta dost nepřehledná situace. Ale o chybu šlo, patrná byla i z mého pohledu na tribuně. Jenže to nebyla chyba s tak vážnými následky jako u Zlámala, takže Petříka jsem ohodnotil známkou tři a půl."
Také Petříkovi je jasné, že pochybil.
"Kdybych nebyl přesvědčený, že je Kulič v ofsajdu, tak bych to přece nezvedal," říká. "Jenže takovéhle situaci se někdy nevyhnete. Přihrávající byl z mého pohledu na opačné straně hřiště, soupeři byli v protipohybu a Kulič tam najednou vyplul sám. Až potom u videa jsem viděl, že to bylo v pořádku. Aniž bych se vymlouval, někdy se to prostě pouhým okem stihnout nedá."
Petřík, který v nejvyšší soutěži začínal jako hlavní, připomene svůj podobný osudový přehmat s ofsajdem.
"Před léty na Spartě v závěru derby se Slavií jsem nepostřehl postavení mimo hru domácího Lokvence a on vyrovnal na konečných jedna jedna. Byla z toho aféra, radši nevzpomínat," říká rozhodčí, který už asistoval u téměř dvou set prvoligových utkání.
Od začátku letošní jarní sezony mohou delegáti při posuzování složitých situací použít i video. Toho v Českých budějovicích využil právě Václav Gric.
"Zatímco situaci s Kuličovým postavením jsem měl přímo před sebou, na tu pozici Štajnera jsem se radši u toho videa podíval. Sice mi to jako ofsajd nepřipadalo už při zápase, ale bylo to daleko, navíc hodně z úhlu, takže bez záruky," objasňuje Gric. "A videozáznam pak jasně ukázal, že se Zlámal spletl."
Nejlepší český asistent Evžen Amler, který s praporkem absolvoval i pět zápasů posledního mistrovství světa v roce 2002, je přesvědčen, že právě při ofsajdových pozicích nastávají situace, které lidské oko není schopné rozlišit.
"Jsou prostě okamžiky, kdy pomezní rozhodčí při svém nejlepším svědomí a vědomí vidí situaci jinak, než jaká je realita. Ve svém postavení to má zkrátka zkreslené," vysvětluje Amler. "Vždycky se totiž nemůže povést, aby asistent stál přesně na úrovni předposledního bránícího hráče."
Podle Amlerových zkušeností devadesát procent chyb, které souvisí s mylně posouzeným ofsajdovým postavením, jsou odmávaná postavení mimo hru, která ve skutečnosti nejsou.
Odborníci tvrdí, že pomezní sudí bývají až příliš úzkostliví a raděj tak mávají i v případech, kdy si ofsajdovým postavením jisti nejsou. Podle pravidla, že toho pokazí míň, než kdyby se ukázalo, že gól padl z postavení mimo hru.
"Abychom tyhle chyby vymýtili, měli bychom být shovívavější spíš asistentům, kteří se zmýlí tím, že ofsajd pustí," míní Amler.
Používání videozáznamu delegáty při hodnocení rozhodčích Amler kvituje.
"Například právě při utkání v Budějovicích bych byl při posuzování obou popisovaných situací na velkých rozpacích," přiznává sudí. "Podobné momenty bez použití videa nelze hodnotit korektně. Samozřejmě se ale nemůže stávat, aby delegát po zápase seděl u videa půl hodiny."
Kamera by pro rozhodčí v žádném případě neměla být jejich nepřítelem.
"Myslím, že každý rozhodčí by se měl pořád učit. A kdo jiný mu může i ty nejdrobnější chyby odhalit líp než videozáznam. A leckdy mu taky pomůže, jako například mně loni v květnovém zápase Sparty na Žižkově. Hned v prvních minutách utkání utekl domácí Oravec a dal na jedna nula pro Žižkov, jenže všichni sparťani a diváci na tribuně za mnou šíleli, že Oravec byl v ofsajdu. Ale televizní kamera mi dala zapravdu."
Že je posuzování postavení mimo hru na práci asistenta to nejtěžší, v tom se Zlámal, Petřík i Amler jednomyslně shodují.
"Znovu opakuju, že jsou situace, kdy při ofsajdu prostě chybu uděláte. Jde tedy hlavně o to, aby k nim docházelo opravdu jen zřídka," říká Amler, jehož něco podobného potkalo na mistrovství světa.
"Mylně odmávaným ofsajdem jsem zastavil útok Dánů. Naštěstí to bylo jen pár metrů za polovinou hřiště a Angličané navíc vedli už tři nula. Takže na průběh zápasu to vlastně žádný vliv nemělo. Přesto jsem to ale od komise rozhodčích schytal."
