„Jsme maximálně spokojení. Náš fotbal měl hlavu a patu a mě jako obránce strašně těší, že jsme je nepustili do žádných šancí,“ jásal brněnský kapitán Jan Trousil.
„Počítali jsme, že to bude podobné našim zápasům na Kypru se Sofií a Crvenou Zvezdou Bělehrad, kteří také hodně drželi míč. Baník hrál, my jsme sbírali balony a chodili do přečíslení. Na šance to mohlo být tak 5:1 pro nás.“
V čem spočívala úspěšná brněnská taktika? „Trenér po nás chce, abychom drželi dva bloky maximálně čtyři pět metrů od sebe. A věří, že i když v nich budeme hrát před svým vápnem, že se do nás soupeři nedostanou,“ popisuje Trousil.
Co přesně znamenají zmiňované dva bloky? „To jsou čtyři beci v lajně a čtyři záložníci plus jeden odskočený útočník. Takže hrajeme vlastně v devíti lidech třeba na patnácti metrech. Když to hrajete před vlastním vápnem, tak vás soupeř těžko překopne a i po zemi se mu přes to těžko dostává.“
Tímto způsobem tedy Brňané zvládli obrannou část. Stejně dobře se jim ale dařilo vyrážet do smrtících kontrů. „Když získáme balon, tak trenér nechce, abychom ho bezhlavě odkopávali, ale abychom přešli do rychlého protiútoku. A i kdyby přišla ztráta, tak jsme v dostatečném množství za balonem,“ sděluje Trousil.
V praxi to tedy vypadalo, že Baník zdatně drželmíč, na pohled pěkně kombinoval. Ale nebezpečnějšími akcemi hrozilo Brno. „Oni hrají, hrají, ale my jim sebereme balon a máme najednou šance. Když dopředu vyrazíme ve čtyřech pěti lidech, tak nemají šanci,“ chválil brněnský kapitán úspěšný recept připravený „šéfkuchařem“ Beránkem.
Jaký taktický plán upeče příště?
