Tak proč tedy z Jablonce odcházíte? Vedení vám nenabídlo novou smlouvu?
Abych řekl pravdu, novou smlouvu jsem měl připravenou už před dvěma měsíci. Měl jsem tady během těch let podmínky, na které si nikdy nebudu stěžovat. Teď se sice klub dostal do určitých finančních problémů, ale mně nešlo o peníze. Důležité bylo, že se mi tady dobře pracovalo s dobrými lidmi a byl jsem rozhodnutý zůstat i přesto, že bych šel s penězi s novou smlouvou dolů.
Proč jste tedy nezůstal?
Míra Pelta (nepsaný šéf jabloneckého klubu - pozn. red.) mi říkal před dvěma měsíci, abych to podepsal, ať je klid. Ale já jsem chtěl ještě počkat. Ne kvůli lidem z vedení, mančaftu nebo médiím. Ale vznikly tady prostě jiné vnější vlivy mimo tohle fotbalové prostředí. Neměl jsem tady v poslední době klid na práci. Aby mě někdo z vnějšku nutil, kdo by měl hrát, kdo ne, nebo radil, kdo je dobrý a kdo je špatný, na to já nemám žaludek. S tím se neztotožňuju. A to jsem řekl vedení.
Takže to byl hlavní důvod?
Ano. Ale i když jsme tyhle věci dali stranou, došli jsme k úvaze, že ty ligové výsledky nebyly v pořádku. Asi ty skoro čtyři roky u týmu jsou dostačující pro trenéra. Pro mě i pro klub je lepší, když se rozejdeme v dobrém. Mrzí mě to, ty roky se nedají vymazat, ale prostě se spolupráce ukončila. A jsem rád, že Jablonec bude hrát v Poháru UEFA.
Co vás udrželo tak dlouho v Jablonci?
Třeba jsem zažil rekonstrukci stadionu. Když jsem přicházel, věděl jsem, že Střelnice dozná změnu. Viděl jsem prospekty a byla to moje velká touha, abych mohl koučovat na novémstadionu, který patří k nejlepším v republice. A jsem rád, že jsem se toho dočkal.
Jak jste vlastně spokojen s vaší poslední sezonou v Jablonci? Deváté místo v lize, účast ve finále Českého poháru a postup do Poháru UEFA...
Pokud jde o podzim, jsem velice spokojený, získali jsme pětadvacet bodů. O jaru platí pravý opak, bylo to velké zklamání. I když jsme přišli o stěžejní hráče, myslím, že jsme neodváděli takové výkony na to, jaký jsme měli kádr. Hlavně s domácími zápasy je nespokojenost. Naopak pohárová cesta do finále a účast v Poháru UEFA byla zadostiučiněním.
Zažil jste někdy takovou kalamitu v kádru jako na jaře, téměř v každém zápase jste musel v sestavě improvizovat?
To ještě nikdy. Nejcitelnější byla ztráta Klapky ve středu zálohy. Ale i přes další dlouhodobé absence Loučky, Lacigy nebo Hlouška a další výpadky tady byl kvalitní kádr čekajících hráčů, že jsme měli v lize všichni dokázat na jaře víc.
Asi nejvíc naštvaný jste byl po domácí prohře s Brnem. O co šlo?
U některých hráčů jsem byl přesvědčený, že mají na víc. Vždycky když jsem sháněl fotbalisty, tak ty, kteří jsou charakterově dobří a hlavně chtějí hrát za Jablonec. Ne, že to sem půjdou nějak odehrát a pryč. Po tom zápase s Brnem jsem byl zlomen. I když jsmeměli asi nejvíc šancí ze všech kol, byl tam znát útlum...
...myslíte například jednu z velkých zimních posil Flachbarta?
Je to tak. Mám ho jako člověka rád, ale tehdy udělal fatální chybu. Pak byla další v Plzni a vyvrcholilo to ve finále poháru proti Spartě, které jsme prohráli po úplně zbytečné penaltě po jeho faulu. Tak zkušený hráč by to měl zvládat. To mě mrzelo. Nejen on, ale i někteří další hráči by se měli nad sebou zamyslet.
Jak jste se jako trenér srovnával s pravidelnými odchody nejlepších střelců týmu?
V každé zimě nám odešli kanonýři, jako první Mašek, pak Michálek se Šenkeříkem a naposledy Lafata. Za mého působení v Jablonci neodešlo žádnému ligovému mančaftu tolik gólů jako nám. Byl jsem třeba připravený, že Lafata odejde. Proto jsem chtěl, aby noví hráči přišli co nejdřív. Jenže do kádru se připojili až týden před startem jara...
V Jablonci jste vedl diskuze s fanoušky, je pravda, že jste vyvolal letos na jaře sám schůzku s nespokojenými vlajkonoši?
Je to tak, vyříkali jsme si to. Já nechci, aby byli fanoušci jen pozitivní. Ale musí být určitá míra, ne jako když jsme remizovali v lize s Budějovicemi a oni tam lili pivo na naši lavičku a skandovali proti nám. Prostě liga je vyrovnaná a může se i doma prohrát nebo remizovat. Jsem rád, že se tady v poslední době vytvořil fanklub a doufám, že bude fungovat dál. Chodil jsem na setkání s diváky, to bezprostřední setkání je důležité, k fotbalu to patří.
Prášky beru pořád
Máte nálepku impulzivního trenéra, už jste se na lavičce zklidnil?
Pořád beru před zápasem prášek na uklidnění. Je to z principu, doktor mi řekl, že to určitě není ke škodě. Ale stejně si myslím, že moc nepůsobí. Nikdo po mně nemůže chtít, abych vydržel sedět devadesát minut netečně na lavičce. Chyby, ať hráčů nebo rozhodčích, mě nenechávají klidným. Je pravda, že třeba když jsem byl v Teplicích, tak bylo chování z mé strany hodně netaktické a neprofesionální. A to mě stálo místo. V Jablonci z toho měli při mém angažování trochu strach, ale za ty čtyři roky jsem nemusel ani jednou na tribunu. Snažím se kontrolovat.
Už rok jste asistentem trenéra u české reprezentace. V klubu je čtrnáctidenní klidnější pauza a vy míříte za další prací k národnímu týmu. Jak to zvládáte?
Náročnější to je, ale mně to nevadí. Je to pro mě naopak určitá forma odpočinku, protože tady není tak nabitý režim jako v klubu. Za druhé přijdu do kontaktu s jinými lidmi a hráči. A i pro hráče v Jablonci bylo dobré, že si ode mě na čas odpočinuli. Nebyl v tom navíc žádný problém ohledně práce v jabloneckém klubu, protože jsem měl asistenty, na které jsem se mohl plně ve všem spolehnout.
Stihl jste vůbec nějakou rozlučku s jabloneckými hráči po sezoně?
Kvůli povinnostem v reprezentaci jsem stačil jen všem podat ruku v kabině, na víc nebyl, bohužel, prostor. Ale rád bych všechny hráče a realizační tým pozval i s manželkami, přítelkyněmi a dětmi těsně před začátkem letní přípravy do Kokonína k Milanovi Fukalovi, kde je velký sál, na rozlučkový oběd. Nerad to bych to ukončil jen podáním ruky.
