"V plném tréninku jsem tak čtrnáct dní, předtím jsem tři týdny nedělal vlastně vůbec nic, jen kolo nebo bazén. Jsem proto hlavně rád, že mi vydrželo to moje chatrné zdraví. Z tohoto pohledu jsem si tedy návrat užil," tvrdil 27letý defenzivní štít Luboš Loučka.
V závěru zápasu vás ošklivě přejel boleslavský Opiela. Co vám blesklo hlavou?
V první chvíli, že ho asi zabiju, protože mi šel právě do toho kotníku. Naštěstí mě netrefil na stojnou nohu, takže pak se ukázalo, že to nebude nic vážného.
A jak jste si zápas užil fotbalově?
Myslím, že jsme si zahráli dobrý fotbal. Jen je škoda, že jsme tu výhru nepojistili nějakým gólem navíc, šance na to byly, ale tři body máme.
Ty vám pomohly k tomu, že vedete ligu. Co tomu říkáte?
Prostě se nám daří, musíme si to užívat, dokud to jde...
...jste první. Myslíte na titul?
Já za sebe můžu říct, že ano. Po třetině ligy máme bodů dost a podle mě nemá žádný mančaft o tolik lepší kádr než Jablonec, aby nás zničehonic začal školit fotbalem. Bylo by asi strašné alibi říkat, že se o titulu nemluví a nikdo na něj nemyslí.
Jablonec letos vyhrál sedmkrát a vždy o gól. O čem to svědčí?
Že nejsme žádní ustrašení začátečníci. Hodně z nás toho má už dost odkopáno, takže si to dokážeme pohlídat. Ale na druhou stranu zase asi ne tolik, abychom ten náskok pojistili o víc gólů. Právě jako teď proti Boleslavi.
Vy jste naskočil do úplně nové sestavy. Před vámi je Jarolím, vlevo Čížek. Jaký mají přínos pro tým?
Z Tomáše Čížka sálá ohromná zkušenost, je vidět, že má z ruské ligy ohromně natrénováno. Je to takový správný tahoun s rychlým a dobrým zakončením. Mára Jarolím je zase fotbalovější, takový klasický špílmachr. Ale pro mě se toho moc nemění, moje práce na hřišti je pořád stejná. Jistit to zezadu, ať hrajeme na dva útočníky, na jednoho nebo na žádného.
