„Týden chodil a tvrdil, že usíná s myšlenkou, jak drží trofej nad hlavou. Ráno se s tím zase probouzel. To když vám řekne, díváte se na něj skoro až zamilovaně,“ líčil kouč Trpišovský.
Je mu jasné, že osvalený Ogbu ve Slavii nezůstane bůhvíjak dlouho. Možná rok, maximálně dva, rozhodně ne do prosince 2026, kdy mu vyprší aktuální smlouva.
Stačilo pouhých dvanáct soutěžních zápasů, aby dokázal, že má schopnosti, které se v tuzemském fotbale nevidí. Je rychlý, důrazný, precizní v odhadu, nepanikaří v rozehrávce, výborně se orientuje ve vzdušných soubojích, po tvrdých střetech neskuhrá: „Je přece normální, když sneseš trochu bolesti.“
Slávistický brankář Ondřej Kolář se v pohárovém derby se Spartou raduje se stoperem Igohem Ogbuem.
Ne že by byl bezchybný, to bychom vám lhali, ale když se mu něco nepovede, nijak ho to nevykolejí, herní sebevědomí neklesá.
Taky je to docela ztřeštěný týpek, což se do fotbalové kabiny vždycky může hodit. Všimli jste si, jak se po pohárovém triumfu nad Spartou (2:0) houpal v bocích před fanoušky? Nechal se spontánně unášet euforií a nebrzdil emoce. „Fotbal je přece zábava, proto jsem tančil. O tom to je, bráško. Jakmile vydáš tolik energie, tak se musíš i pobavit,“ smál se do klubové kamery.
Pohárové finále přineslo zážitek z mnoha úhlů pohledu. Ačkoli se spousta lidí oprávněně strachovala, jak se na Letné snesou dva nenáviděné tábory, zápas proběhl ve velkém stylu.
Organizace výtečná, kulisa tuplovaně. Do scénáře zapadl i přesný výkon rozhodčího Černého. Na konci Slavia oslavila sedmé vítězství na sedmý pokus a její fanoušci ještě rivalovi uklidili na tribunách. Dokonce znovu ožila debata, zda by si Česko nezasloužilo národní stadion s vyšší kapacitou než 20 tisíc sedaček.
Ale zpátky ke jménu Ogbu, které rezonuje stále víc. Spoluhráči mu říkají Igore a on chytá jedno české slovíčko za druhým. Netipovali byste, že je v Praze teprve pár měsíců.
Trpišovského chvála: Ogbu? Deset z deseti. Rozhodčího bych naklonoval |
„Je to velitel, kterého ostatní poslouchají na slovo a jdou za ním,“ registruje trenér Trpišovský. Za koncert ve finále by mu v interním hodnocení udělil deset bodů z deseti. „Nebo devět, protože nedal gól,“ opravil se s úsměvem.
Už před rokem si Ogbua podtrhl červeně, když vypisoval hráče, kteří by se mu hodili do mozaiky: „Atletický typ, velký bojovník. Jeho styl je až trošku hokejový, obětavě padá do střel.“ Přestup se povedl letos v lednu. Slavia ho koupila za 40 milionů korun a prodávat ho může za cifru, která bude mít klidně o nulu víc: „Takový šéf nám chyběl, snad u nás vydrží.“
Slávisté Peter Olayinka (vpravo) a Igoh Ogbu se radují z výhry nad Plzní.
Ve svém prvním derby, v tom dubnovém, Ogbu nechytatelnou hlavičkou posunul skóre na 3:2 pro Slavii. Ve finále poháru vládl ve vzduchu, na zemi a navrch vygumoval sparťanského útočníka Kuchtu. Nejnebezpečnějšímu hráči soupeře svou dotěrností naprosto znechutil zápas.
Slavia se mění, Kolář drží. Čtrnácté derby bez porážky? Chci patnácté, burcuje |
Dva podobné stopery už Slavia v moderní éře měla. Michael Ngadeu to dotáhl na kapitána kamerunské reprezentace, Simon Deli přicházel za pár šupů a do Brugg přestupoval za 65 milionů. Zatím se zdá, že Igoh Ogbu bude ještě lepší trefa. Leccos může napovědět už další derby, které se hraje hned za osm dní a znovu na Letné.
V sázce bude první místo v tabulce. A dost možná také titul.
