V září nečekaně zmizel z Plzně, protože chtěl být nablízku synkovi Patrikovi: „Kdybych v Plzni zůstal, nepomohl bych týmu ani sobě. Byl jsem srdcem i hlavou jinde,“ říká jedenatřicetiletý obránce během odpočinku na soustředění Viktorie na Maltě.
Odešel jste z Plzně, i když jste měl formu, a dokonce vám přišla pozvánka do reprezentace. Bylo to velké dilema?
Vlastně nebylo, protože rodina je pro mě vždycky na prvním místě. Potřeboval jsem být malému co nejblíž a on v Plzni nebyl. Nelituju ničeho, protože když už se jednou rozhodnu, tak to platí.
Ale teď jste v Plzni zpátky. Co vás přesvědčilo?
Utřídil jsem si myšlenky a pochopil, že chci hrát fotbal na co nejvyšší úrovni. O malého se dál budu starat. Víte, jak jsem se nikdy netěšil na zimní přípravu, tak tentokrát jsem se nemohl dočkat.
Plzeňská parta vás vzala zpátky?
Tahle banda je pořád stejná, takže to vypadá, jako bych v ní chyběl jen čtrnáct dní, ne čtyři měsíce.
Bylo vám někdy líto, že u podzimní plzeňské jízdy nejste?
Když jsem odcházel, fotbal šel trochu stranou, ale postupem času jsem se do plzeňské kabiny v duchu vracel. Chyběla mi.
Takže jste se vrátit chtěl?
Velmi. Na podzim jsem měl dvě hodně rozdílné zkušenosti. Sigma hraje o záchranu, Plzeň o titul. Jsou to dva týmy, které se momentálně nemůžou srovnávat. V Olomouci jsem vyhrál jediný zápas, zatímco v Plzni chodí pořád plný stadion. Lidi vás ženou za vítězstvím, lhostejno, jestli hrajete s Příbramí nebo Spartou. Já se vrátil, protože bych ještě nějaký titul rád získal.
Jeden máte s Viktorií, druhý se Spartou.
Sparťanský byl poloviční, ten moc neberu. Odcházel jsem do Herthy Berlín po druhém jarním kole a nezažil ten pocit, když zvedáte pohár nad hlavu.
Teď je Sparta váš úhlavní soupeř. Prožíváte ty ligové dostihy za titulem o to intenzivněji?
Ne, nijak zvlášť. Když jsem hrál ve Spartě a blížilo se derby se Slavií, bral jsem to normálně. Jistě, byl to daleko sledovanější zápas, ale pro mě jeden ze třiceti v sezoně. Beru to sportovně, nejsem nijak vyhraněný.
Když jste odcházel, měl jste v Plzni neotřesitelnou pozici, ovšem teď narážíte na dva mladé konkurenty Baránka s Hejdou.
Tady je konkurence na každém místě, nejen na stoperu. Jsme tři na dvě místa, jsme vyrovnaní a záleží na trenérovi, koho vybere. Chci trenérovi zamotat hlavu, abych se do sestavy dostal, ale pokud to nevyjde, budu makat dát.
Nemají před vámi mládenci náskok, když hlavně závěr podzimu zvládli výborně?
Uvidíme. Já jsem rád, že jsem zdravý a v přípravě jsem odtrénoval všechno. Jestli začnu na lavici nebo v základu, to neřeším. Jsem připravený na cokoli.
