„Mohli jsme být v pohodě, ale prokaučovali jsme si to sami,“ mračil se brankář Tomáš Grigar, který chytal po půl roce.
Co tahle ztráta znamená?
Mohli jsme udělat obrovský krok k záchraně, když vidíme, že předposlední Olomouc doma nevyhrála. Bohužel jsme si to ztratili sami ve druhém poločase.
Proč?
Pořád jsme se tlačili dopředu. Přitom si o poločase říkáme v kabině, že můžeme dostat branku, ale ať hrajeme pořád svůj fotbal. Jenže my se honíme do ofenzivy, chceme dát třetí, čtvrtý, pátý gól - a zbytečně. Měli jsme urvat body, i kdyby byl zápas hnusný pro diváka.
Zlínu stačilo málo k vyrovnání.
Měli snad tři střely na bránu, dali dva góly. Hráli, co potřebovali, brejky jim vycházely. První půli naši kluci hráli super, přijde 48. minuta a dostaneme branku, frajer běží z půlky skoro sám. To jsou hrozné chyby. Pak gól z úhlu po přetaženém centru, trefil mi to nad hlavu, nestačil jsem zvednout ruce.
Takže hořký návrat do branky?
Čekal jsem na to dlouho, chtěl jsem chytat, to se mi podařilo. Ale výsledek je špatný pro mě, pro celé mužstvo a pro Teplice.
Rameno ještě bolí?
Je v pohodě. Musím ho každý den rozhýbávat, ale není to žádná věc, co by mě limitovala.
Jak bude dál vypadat boj o záchranu?
Vyhrát proti Zlínu, znamenalo by to klid. Místo toho to se zdá, že se budeme strachovat do posledního kola.
Máte obavy z finiše sezony?
Ne. Já věřím, že máme výborný tým, že si to uhrajeme.
Ale proti vám hraje těžký los.
Právě to pro nás může být výhoda. Teď hrajeme na Slavii, ta do nás bude bušit, my dvakrát utečeme, vyhrajeme dva nula a je to v pohodě. Věřím, že máme opravdu dobrý tým a že to zvládneme.
