Dá se takový počet zápasů přirovnat k tomu, když útočník vstřelí sto gólů?
Dávat góly, to je daleko těžší, nejde to srovnávat. Plno těch startů bylo po pár minutách, to si přiznejme. V naší lize, která je hodně defenzivní, je obtížné dávat góly. Klobouk dolů před takovými borci jako je Libor Došek, který vstřelil nedávno stý gól. Seděli jsme spolu ve škole v lavici, do třídy s námi chodil i Milan Pacanda, jen Libor to ale dotáhl ke stovce. Já mám o 40 gólů míň. K 57 v české lize se mi počítají ještě tři na Slovensku. Já to budu mít se stovkou hodně těžké. Pořád ale doufám, že zruší ofsajdy a to číslo jednou bude třeba šest set, protože se nebudu muset vracet.
Věřím, že by vám zrušení ofsajdu vyhovovalo.
Aspoň si z toho takhle dělám srandu. Obdivuju Lafatu nebo Štajnera, těm se to povedlo. Jestli se to podaří i klukům, kterým je dneska dvacet, to bych smekl obrovský klobouk. Tipuju, že by na stovku mohl dosáhnout Venca Kadlec, možná Darida. Mě by spíš zajímalo, kolik mám v lize asistencí.
Podle statistik ligy čtyřicet.
Tak to mi stačí do stovky v kanadském bodování tři asistence. Rád bych ještě třem klukům nahrál, to by mě moc potěšilo. Jsem soudný, dva tituly už nezískám a do Realu Madrid už asi taky nepůjdu. Aspoň ty tři asistence...
Vzpomínáte ještě na svůj první ligový gól?
Jasně, bylo to v roce 1998 na stadionu Za Lužánkami proti Příbrami. Na konci jsem vyrovnával na 1:1. Tenkrát chytal, myslím, Zdeněk Jánoš.
Téměř přesně, jen chytal Ondrůšek.
Tak to si budu pamatovat. Jinak si ten zápas vybavuju, jen mi je líto, jak ten stadion dopadl. I díky tomuhle gólu tam je z mé strany nostalgie. Hodně rád vzpomínám i na zápas se Slavií z roku 1999, který jsem Za Lužánkami rozhodl gólem Radkovi Černému. Bylo tam přes dvacet tisíc diváků, úžasný zážitek.
Kolik gólů ještě může přibýt, když zůstanou v platnosti ofsajdy?
Nepřemýšlím nad tím, to se nedá tipnout, člověk by měl zůstat pokorný. Když dám jeden, budu rád, když deset, budu šťastný. Góly jsem hodně chystal, přes padesát jsem jich dal ve druhé lize, tam mám ještě lepší bilanci. Třikrát jsem postoupil, v lize jsem hrál většinou o záchranu. Snažím se být platný pro Příbram, smlouvu mám do léta, pak uvidím, co dál. Teď bych to chtěl dotáhnout k té třístovce a v Jablonci vyhrát, abych si ten zápas pamatoval.
Petr Švancara na tiskovce po svém příchodu do Příbrami. Pak oblékl dres dalšího ligového týmu.
Bylo vám 36 let. Jak dlouho ještě chcete hrát?
Pořád mám radost z fotbalu, nad koncem nepřemýšlím. Hodně to bude záviset na tom ofsajdu. Když ho zruší, můžeme se o tom bavit. Ale bojím se toho, že ofsajd nezruší.
Kvůli tomu ofsajdu jste měl kandidovat spíš do vedení fotbalové asociace, ne do parlamentu.
Právě že jsem měl v politice velký plán: chtěl jsem zajít za Mírou Peltou a bavit se s ním na FAČRu o tom ofsajdu, plus zrušení váhy v kabinách. No, aspoň mi něco zbylo do volebního programu za čtyři roky.
To vás nejspíš bude volit hodně fotbalistů.
Přesně tak, nemyslím jen na sebe, ale i na ostatní kluky. Sice jsem se do parlamentu nedostal (Švancara kandidoval za ANO v Jihomoravském kraji jako číslo 7 - pozn. red.), ale i tak jsem spokojený. Můj mančaft vyhrál, tak to beru, snad jsem byl platný. Dostal jsem skoro tři tisíce preferenčních hlasů, obrovská děkovačka všem.
