„Jsme tak blízko návratu do pohárové Evropy!“ usrkne v kavárně za severní tribunou Androva stadionu perlivou vodu s citronem. Komu by nevyschlo v krku, vždyť na druhou Slavii ztrácí Olomouc jen dva body čili také o předkole bohatýrské Ligy mistrů vypráví v rozhovoru pro MF DNES před domácím zápasem s Bohemians.
Z Uničova je i váš spoluhráč Václav Jemelka, kometa ligy.
Upřímně, i když jsme oba z Uničova a dobře se známe, netušil jsem, že by z něj mohl vyrůst takový fotbalista. On pořád roste, má před sebou velkou kariéru.
Rostou i další sigmáci včetně vás. Jaký podíl má na tom trenér Václav Jílek?
Máme dobrou sezonu a řekl bych, že trenér je ještě náročnější, než býval. Snažíme se plnit, co po nás chce. Vždycky si na nás něco najde, ale myslím si, že i on je zatím spokojený, jak to zvládáme. Tréninky nám určitě něco dávají.
V čem je trenérovo kouzlo?
V detailech a práci. Celkově se nám snaží vtisknout život fotbalisty – jak bychom měli pracovat, chápat fotbal. S klukama tréninky vnímáme dobře. Spolupráce má kouzlo.
Jílek: O Lize mistrů nemluvímeUž jen hymna bájné Ligy mistrů způsobuje fotbalovým fanouškům po celém světě mráz po zádech. „O Lize mistrů se absolutně nebavíme!“ utne snění trenér Olomouce Václav Jílek. Logicky. Nedovolí mu to pokora. Vzpomínky na loňské působení ve druhé lize, kde byl blízko vyhazovu. Ale olomoucký příběh po návratu do nejvyšší soutěže je mimořádný. „Pohádkový,“ řeknou vám všichni na Andrově stadionu. A ta pohádka ne a ne skončit. I čtyři kola před koncem sezony je Sigma blízko senzaci. Drží třetí místo, které může znamenat přímý postup do Evropské ligy a 80 milionů korun k tomu jako jackpot. Hanáci navíc ztrácí jen dva body na druhou Slavii čili na pozici znamenající předkolo mnohem bohatší Ligy mistrů. Uff! To bude napínavý finiš soutěže! „Pokud by se povedlo druhé místo, byla by to pro nás těžko uchopitelná věc. Ani jsme si o tom nesnili, snili jsme o pohárové Evropě,“ připouští Jílek. Sigma má aktuálně nejlepší formu v lize ze všech, neprohrála už šest zápasů v řadě a zase začíná připomínat podzimní uragán. Přitom klub dlouho sháněl kvůli ekonomické stabilitě silného majitele. Velmi mu pomohlo město, když odkoupilo Andrův stadion. |
Jaký je fotbal podle Jílka?
Řekl bych to jedním slovem – náročný. Trenér Jílek si dokáže všimnout i věcí, kterých bychom si my sami nevšimli. Má velmi detailní přípravu na soupeře. Ví, co po nás chce, a my se to snažíme plnit.
Takže precizní videorozbor?
Velmi obsáhlý. Hodně nám to dá.
Náročný fotbal je pro křídelního hráče tím spíš, ne?
Já myslím, že každý post je na něco náročnější. Třeba můj na fyzickou kondici, ale zase kluci uprostřed to mají náročnější na souboje. Víme, že Bohemka nám nedá nic zadarmo, takže o to bude náročnější.
Ačkoli už na rozdíl od vás nemá oč hrát?
Ale trenér Hašek tam odvádí skvělou práci. Hrají podobně jako my. Už to není jen soubojové mužstvo.
Pochválil vás trenér za minulý gól a asistenci v Teplicích?
Pochválil nás jako tým, že jsme zvládli těžký zápas, ale jednotlivce ani moc nechválí. Přemýšlíme spíš nad dalším zápasem než nad tím, co byl. Samozřejmě jsme si utkání v Teplicích shrnuli.
Václav Jílek od vás takovou produktivitu asi vyžaduje častěji...
Určitě. Ne jenom pan trenér Jílek, ale hlavně já sám osobně bych chtěl mít produktivitu daleko lepší, ale pokud budeme bodovat, pak je úplně jedno, kdo góly dává.
Je to ve vašem případě o produktivitě, nebo spíš o tom, že se do koncovky z křídla málo tlačíte?
Na tohle téma jsme se nejednou s panem Jílkem bavili. Vím, že kolikrát můžu být ještě dravější do vápna. Snažím se dělat maximum pro tým, a pokud se vyhrává, jsem spokojený. To se nám teď daří.
Když jste v únoru 2014 poprvé naskočil do ligy, při výhře 5:1 nad Slavií jste se blýskl dvěma góly a dvěma asistencemi. Pravda, na to se navazuje těžko.
Věděl jsem, že tak to nebude každý zápas. Ale gólů by mohlo být víc. Nejde se spoléhat jen na útočníka. Produktivitu chci zlepšit. I doma to hodněkrát poslouchám, už mě to nebaví. Ale je to pravda. Góly a asistence chci na větší úrovni.
Od koho z rodiny nejčastěji znějí výtky? Od táty nebo švagra Jakuba Petra, záložníka Slovácka?
Hlavně od švagra! My se popichujeme neustále. Teď jsem se ho ptal, kolik dal o víkendu gólů, říkal, že žádný. Hecování funguje, ale tak to má v životě být. Největší kritik je táta. Chválí málo. Nezapomene mi říct, že gól zase chyběl. Ale táta je jeden z mála lidí, od kterého to vezmu. Má to od něj váhu.
V Teplicích jste skóroval už po 47 sekundách, v Karviné po 77 sekundách. Máte patent na rychlé góly?
Zrovna jsme se o tom bavili s tátou, jestli se náhodou někomu ještě povedlo dát v lize dva tak rychlé góly v jedné sezoně. Nevím, čím to je.
V sezoně jste dal tři góly a mají jedno společné – nahrávky Jakuba Plška.
Taky jsem nad tím přemýšlel. S Kubou jsme se zasmáli, že jednou nahraje on, pak já jemu. Má výbornou formu, snažíme se ho hledat.
Funguje mezi vámi symbióza?
Myslím, že ano. Hodněkrát jsme se o tom bavili i v dorostu, B-týmu. Je to zajímavé. Kolikrát to vyjde poslepu, ani to tak nechceme. Na tréninku se nám povedou i fakt super věci. Rozumíme si, ale celkově si jedenáctka rozumí. Známe se, víme, co od sebe čekat. Spolupráce je na velké úrovni. Každý, kdo nastoupí, chce na hřišti nechat všechno. Každý zápas odjezdit na sto procent.
O sigmáckém ročníku 1993 se už toho hodně napsalo. Spočívá jeho síla hlavně v tom, že si sedíte nejen fotbalově, ale i lidsky?
Něco na tom bude. Je pravda, že my už spolu trávíme osm let. Známe se jako kluci a nemůžu na nikoho říct špatné slovo.
Ale máte se od koho učit? Zkušený ofenzivní hráč typu Ordoše už v týmu není.
Když jsme hráli s Ordžim (Michal Ordoš), tak se rady poslouchaly líp, to je pravda. Teď máme vpředu Kubu Řezníčka, ale víme, že po sezoně zase odejde. Bereme si rady od starších hráčů, ale i my už jsme něco málo odkopali a snažíme si poradit i sami sobě.
Řezníček se vrátí do Plzně. Co vy? Když si vykopete poháry, byla by škoda si je nezahrát...
Sezona ještě neskončila, potřebujeme se soustředit na poslední čtyři zápasy, a co se bude dít pak, jestli budou poháry, uvidíme. Všichni si to na Sigmě přejeme, ale nikdo neví, co se může stát. Za námi jsou další vlčáci, co se tam cpou.
Ale na druhou stranu poháry jsou strašně blízko. Takovou šanci si nechat ujít by byla škoda.
To by byla! Je to blízko, ale stejně daleko. Potřebujeme teďka porazit Bohemku a pak máme strašně těžká utkání ve Zlíně a na Spartě, což může dopadnout jakkoli. Liga je tak vyrovnaná, že kdokoli může bodovat s kdekým.
Šest zápasů v řadě jste neprohráli, to je aktuálně nejlepší série v lize. Forma se blíží podzimní?
Zrovna nedávno jsem četl rozhovor s Kubou Plškem, který říkal, že nám asi vyhovuje teplejší počasí a lepší trávníky. Možná na tom něco bude. Do dneška nás ale mrzí domácí ztráty s Karvinou a Jihlavou. Ale zase máme dobrý bod z Jablonce. Cítíme, že jdeme nahoru, ale jeden zápas to může shodit. Potřebujeme potvrdit body z Teplic.
Vzpomenete si, kdy byla Sigma naposledy v pohárech?
2011? Jestli se nepletu, jak byla u toho ta aféra?
2009.
Tak to už je hodně let. S klukama vnímáme, že je to teď strašně blízko. Klub i město by si fotbalový úspěch zasloužily po těch letech, co jsme si tady museli prožít.
Kudy do Evropy?Fotbalové Česko má v příštím pohárovém ročníku zajištěnou účast pěti zástupců. Šampion s největší pravděpodobností půjde přímo do základní fáze Ligy mistrů, druhý tým čeká kvalifikace elitní klubové soutěže. Třetí a čtvrtá pozice znamenají účast v předkole Evropské ligy. Za určitých okolností si o Evropu zahraje i pátý tým. A to v případě, pokud domácí pohár vyhraje mužstvo, které se umístí do čtvrtého místa. Druhou Slavii čeká ve finále Jablonec. Triumf v poháru má letos unikátní cenu, vítěz půjde přímo do základní skupiny Evropské ligy a vyhne se drastické letní kvalifikaci. Pokud by v MOL Cupu triumfovala Slavia a v ligové soutěži by obsadila jednu z prvních dvou příček, místo v Evropské lize připadne třetímu v ligovém pořadí. Především proto je třetí místo tak lákavé, jako ještě nikdy v historii samostatné české ligy nebylo. |
Tehdy v roce 2009 Sigma nestačila v kvalifikaci Evropské ligy na Everton. Fandil jste?
Já jsem bojoval někde v dorostu Sigmy.Ale vím, že švagr Kuba Petr hrál proti Evertonu, to jsem tedy ještě nevěděl, že bude mým švagrem. Zápas jsem sledoval. Proti Evertonu hrál i Laco Onofrej, náš asistent. Taky ví, co obnáší poháry, může nám poradit.
Je to velké lákadlo? V Evropě se můžete ukázat.
Celý trenérský tým nám opakuje, že takhle blízko už to taky být třeba nemusí. V tréninku je super nálada a snažíme se to přetavit do zápasů. Pokud ale neporazíme Bohemku, může to být zase ztracený.
Cítíte, že už vám soupeři nedávají tolik prostoru pro náběhy jako na podzim?
Je to pravda. I trenér nás upozorňoval, že každý zápas bude těžší a těžší. Snažíme se hrát pořád stejný fotbal, který nás zdobil na podzim. I když nám to některé zápasy tolik nešlo, soupeřům se nepřizpůsobujeme. Dobře chápeme, co po nás pan Jílek chce. I když ještě někdy není spokojený, nese to ovoce.
To znamená, že se můžete ještě zlepšovat.
Jsme mladý tým, rezervy tam jsou. Snažíme se pořád zlepšovat.
Ještě k vašemu švagrovi. To jste tehdejšího spoluhráče z kabiny seznámil se sestrou vy sám?
Ne, ne! To šlo úplně mimo mě. Je to srandovní historka. Seznámili se náhodou v baru a to si ho sestra vybrala sama. On Kuba ani nevěděl, že je to má sestra. Že jsou spolu, jsem se dozvěděl na rodinné dovolené. Abych byl upřímný, nebyl jsem z toho úplně nadšený.
Rozumím.
Sestru jsem nepochválil, ale postupem času, jak jsem Kubu poznal, nechtěl bych jiného švagra.
A už z vás udělal strejdu.
Užívám si to. Přijdu jenom pochovat. Černou práci neznám. Když vidím, jak se Kuba na malou směje... Je příjemné sledovat, jak se lidi dokážou změnit. Malá je naštěstí zdravá, Kuba i ségra jsou šťastní. Přeju jim to.
Vaše sestra je lékařka. Vy jste měl plán, kdyby fotbal nevyšel?
Máma se nechtěla spokojit s tím, že bych nechal školy hned po maturitě, takže mě dokopala na fakultu tělesné kultury. Nebylo to tak, že bych tam chodil jak do houslí. Musel jsem, ale když jsem se dostal do áčka, tak už to nešlo s vysokou zkombinovat. Pak musela máma s těžkým srdcem přijmout, že už budu hrát jen fotbal.
Neláká vás dostudovat?
Nad tím jsem nepřemýšlel. Teď mám v hlavě pohárovou Evropu. Ale i po kariéře bych chtěl jednou být okolo fotbalu. Na to je ještě spoustu času. I když stačí zranění...
V mládí jste dělal atletiku. Nechtěl jste být sprinterem?
Na střední škole jsem běhal nejen já, ale i Šimon Falta a další kluci z ročníku 1993, třeba Tomáš Kalas. Pan Pudil, tělocvikář, nám tenkrát říkal, že kdybychom chtěli, tak bychom se atletikou mohli z fleku živit. Byly tam i náznaky, že by se nás ujal a mohlo z nás něco být, ale my jsme už v devatenáctce byli ve fotbale úspěšní, takže jsme věděli, že chceme zůstat u fotbalu. Nikoho ani na vteřinu nenapadlo, že bychom toho nechali.
Atletika rozvíjela vaše běžecké schopnosti, že?
Ano, pan Pudil nám ukázal různé techniky, jak ještě víc zrychlit, jak využívat dech. Bylo to přínosné. Pak chodil dávat speciální tréninky celému týmu, nebylo to jen ve škole, ale i na Sigmě. Snažím se to využívat. Doteď na rychlosti pracuji, je to hlavní devíza. Musím si jí vážit.
Jak se dá na rychlosti pracovat? Já měl za to, že je to hlavně otázka dispozic, genů...
Snažím se dělat žebříky, hlavně chodím na schody. Každý si může najít nejsilnější stránku a ještě ji rozvíjet. Ale tím nechci říct, že bych kašlal na své slabé stránky. Každý v týmu se chce zlepšovat, před tréninkem i po tréninku. Máme dobrou atmosféru, které si vážíme.
Co děláte, když netrénujete?
Kdybych odpověděl podle pravdy, něco bych si od kluků poslechl.
Zkuste to.
Celkem hodně spím.
Což je nejlepší možná regenerace. Tak to měl i váš švagr do narození dcery.
Cítím se dobře, takže není důvod cokoliv měnit. I přes den se snažím minimálně půlhodinku hodit. Kluci říkají, že jsem jak medvěd, že jednou zaspím i zápas, ale ještě se to naštěstí nestalo. Jinak jezdím k rodičům pomáhat na barák. Pak klasika s klukama – kávičky, PlayStation, nic náročného na hlavu.
Máte fotbalový vzor?
Vždycky se mi líbil Tomáš Rosický. Odmala jsem měl plno jeho dresů Dortmundu. Pamatuji si, jak měl na mistrovství Evropy 2004 nagelované vlasy, zlaté kopačky, trefil břevno a já skoro obrečel, že jsme vypadli. Hrozně mě baví Ronaldo, jeho vůle, jak dlouho je na vrcholu. Inspiruje mě Ribéry. Nejlepší krajní hráč, proti Realu teď hrál parádně, neskutečné je to jeho krytí míče. Zase jsem od táty slyšel, že bych měl být nebezpečný minimálně jako on.
Proti Rosickému jste si na podzim zahrál. Zážitek?
Ještě ho stihnout jako soupeře tady v Olomouci a s vítězným koncem bylo výborné. Hrát proti Rosovi nebo Milanu Barošovi je velký zážitek. Vidět, jak se na hřišti chovají.
O Barošovi si to moc obránců po souboji s ním nemyslí.
Je vidět, že Baník má v srdci a pro výhru udělá cokoliv. Tak by to mělo být u lídrů. Nedivím se mu.
Má Sigma takového lídra?
Miloš Buchta nám řekne poznatky, Michal Vepřek mluví hlavně o poločase, my se to od nich snažíme brát, ale zase vpředu se snažíme hrát podle vlastní kreativity.
Vnímáte, že lidé mají v Olomouci z fotbalu zase radost?
Po letech nahoru dolů, kdy nebyla nálada vůbec dobrá a bylo to náročné pro klub i hráče, je to pohádka. Nebál bych se to tak označit. Máme 48 bodů, čtyři kola do konce. Už tak je to úspěch, ale můžeme dát ještě třešinku na dort, když se podaří evropské poháry. Vnímáme pozitivní vlny z veřejnosti. Po postupu tohle nenapadlo vůbec nikoho. Paráda. Ale s jídlem roste chuť, a kdyby se náhodou poháry nepovedly, byla by to pro nás tragédie. Doufám, že to takhle nebude a pohlídáme si to.
Navíc jste dva body od druhé Slavie čili od předkola Ligy mistrů. Co to s vámi dělá?
Já jsem říkal klukům, že máme blíž na Slavii než Jablonec na nás, takže bude lepší se dívat nad sebe. Ale my se musíme dívat hlavně na sebe. Slávka hraje doma s Plzní, vyhrát nemusí a na druhé místo se můžeme podívat. Ale my budeme hrát hlavně náš fotbal a uvidíme, na co to bude stačit.
