Poté, co prvních pár minut v dresu prvoligového Hradce odehrál před týdnem v Olomouci, se nyní poprvé v kariéře objevil v zápase nejvyšší soutěže v základní jedenáctce. Zahrál výborně, patřil k nejlepším hráčům na hříšti.
Jediná vada na kráse? Hradci se nepovedlo vyhrát, a tak Spáčil i tým stále čekají na první jarní výhru. „Je to obrovská škoda, protože jsme si dneska za to, co jsme předvedli, zasloužili víc než jenom jeden bod,“ vypravoval Spáčil po zápase, který skončil 0:0.
Co k výhře podle vás chybělo?
Lepší zakončení. Asi v něm nejsme tak soustředění. Věřím ale, že góly dávat umíme, na tréninku to je vidět.
Gól jste mohl chvíli před koncem vstřelit i vy, co k tomu chybělo?
Netrefil jsem branku a jsem na sebe strašně naštvaný, tohle musím proměnit, na to není omluva. Prostě jasný gól.
I tak vás musí těšit, kam jste se za necelé dva roky dostal. Z krajského přeboru až do 1. ligy. Co tomu říkáte?
Že si teď žiju takový svůj sen.
Co vám v jeho naplnění nejvíc pomohlo?
Myslím si, že to, jak jsem si to v hlavě nastavil. Že chci ve fotbale něco dokázat. A že to jde tak rychle, je samozřejmě krásné. Je za tím ale spousta dřiny a práce. Samozřejmě troška štěstíčka.
Přitom jste do Hradce přišel až v průběhu zimní přípravy, vlastně docela pozdě. Jak to bylo s vaším příchodem?
Asi největším impulsem k tomu, aby se vše dotáhlo, bylo to, že šel Ondra Ševčík do Prostějova. Tak chtěl Hradec mě a vše se tím urychlilo.
I tak to bylo vše hodně rychlé, k týmu jste se připojil až v průběhu jeho druhého soustředění v teple. Jak probíhalo sžívání s týmem?
Je pravda, že to bylo všechno dost rychlé. Hradec mě už nějakou dobu sledoval, a když se to dořešilo, tak jsem ještě stačil na soustředění odletět. Bylo to trochu nahonem, ale byly z toho nakonec alespoň čtyři dny, které jsem měl na to, abych se s týmem sblížil. Dá se říct, že jsem do toho vlastně vletěl.
Počítal jste ještě s tím, že byste si už v této sezoně mohl první ligu zahrát?
Spíš mě to překvapilo, počítal jsem totiž s tím, že jaro strávím ještě v Prostějově ve druhé lize. Když ale ta nabídka přišla, byl jsem šťastný a jsem rád, že jsem tady.
Hrál jste chvíli už v Olomouci, nyní vás trenér zařadil do základní sestavy. Moc vás to překvapilo?
Ani ne, já jsem s tím už počítal celý týden. V týdnu s námi netrénoval Michal Leibl, už se asi vědělo, že nenastoupí. Měl jsem tak celý týden si vše nastavit v hlavě a připravit se na to.
Jak těžké pro vás bylo stíhat rychlé útočníky soupeře?
Úplně výborné to asi nebylo, ale myslím, že jsem to nějak zvládl. S Vasilem Kušejem se znám, s tím jsem hrával, tak jsem trošku věděl, co čekat. Stejně jako Solomona. Jsou rychlí, ale kluci mi pomohli.
