Jako by si zadáci řekli, že zastoupí zraněné nejlepší střelce týmu Juliše s Vodhánělem. „Takový zápas jsem ještě nehrál,“ usmíval se odchovanec klubu Ondřej Zmrzlý, který ve 24 letech zažívá průlomovou sezonu. V ročníku už nasbíral tři góly a tři asistence. Fyzicky nabušený levák na sebe poutá pozornost větších klubů.
Neměli jste z utkání obavy, když vám chyběli nejlepší střelci?
Ani ne. Kluci jsou kvalitní, máme široký kádr, lavička je nabitá. Kdokoli může zaskočit. Připravovali jsme se na to celý týden. Jsem rád, že to takhle vyšlo, protože jsme do toho přes týden dali velké úsilí.
Vyplatilo se.
Naprosto zasloužená výhra. Z naší strany to byl velký výkon. Od začátku jsme si šli za výhrou, což jsme potvrdili dobrým vstupem do utkání. S Baníkem jsme ho měli také dobrý, ale dvě chyby nás pak stály zápas. Teď byl gól jen vyústěním tlaku, který jsme si vypracovali. Do druhé půle jsme vstoupili trošku vlažněji, ale dva rychlé góly nás uklidnily a už jsme to dohráli.
Očima trenéra Václava JílkaOndra dozrál, je sebevědomý „Ondřej Zmrzlý dozrál, je jednoznačně oporou obranné řady, je nebezpečný, sebevědomý, což mu v minulosti chybělo. Je efektivní. Není to hra na náhodu, jsou to chtěné věci. Potřeboval čas a dneska patří k pilířům obranné čtveřice. Líp se cítí z kraje obrany, ale jeho přednost levé nohy je i do obranné trojice obrovská. Skýtá nám to větší možnosti. Vnitřně s tím je ztotožněný, ne jako před rokem, kdy jsme ho to tam roubovali trošku na sílu. Je to známka vyspělosti hráče. Je si vědom, že tu roli zvládne, byť se lépe cítí na kraji. Je to alternace do obou pozic.“ |
Čtyři góly od obránců jsou výjimečný počin.
Standardky máme secvičené, je to určené i podle výšky. Měl jsem být na zadní tyči, zůstal jsem tam ještě i na druhý balon. Krásný centr posazený na hlavu, měl jsem jen za úkol to trefit na bránu.
A z rohu jste pak krásně našel i Beneše.
Secvičená věc, ale sranda byla, že jsem rohy kopat neměl. Jakmile se vystřídalo, došlo na i mě. S Benym jsme si předtím říkali, že to takhle sehrajeme, krásně to vyšlo. I když na tréninku to kope Jan Vodháněl, nebo Jiří Sláma. Já to měl teď zavírat, ale pak jsem tam byl už jediný levák a posunulo se to na mě.
Nehecovali jste Beneše za stavu 3:0, že jako jediný z obránců neskóroval?
Ne, chtěli jsme hlavně udržet nulu, protože jsme poslední dva zápasy dostali dvakrát tři góly, to není dobrá vizitka pro obranu. Chtěli jsme to zahrát s nulou za každou cenu, to byl hlavní úkol do zbytku utkání. Že se Beny taky trefil, to je jen třešnička na dortu.
Je Mladá Boleslav váš oblíbený soupeř? Dal jste jí už tři góly a máte proti nim i tři asistence.
Asi je. Říkal jsem si, že předminulý rok jsem měl taky proti nim tady 1+1. Vzpomínky na tyhle zápasy jsou fajn, snažíte si to pak před zápasem vizualizovat, že by se to mohlo povést znovu. I když to byl diametrálně jiný zápas, hrál jsem na jiném postu. Nakonec jsem však 1+1 zopakoval, za to jsem strašně rád.
Trenér Jílek říkal, že mnohem raději hrajete na kraji obrany, než ve stoperské trojici. Je to tak?
Stoprocentně radši hraju z kraje. Nejsem moc šťastný, že musím hrát na stoperovi zleva, protože tam je víc bránění. Ale situace je taková, že mě tam trenér chce využít, chce tam mít levou nohu, tak se nedá nic dělat, musím to zahrát i tam.
Univerzálnost se hodí i do životopisu, ne?
Těžko říct, snad jo. Můj oblíbený post to úplně není, protože jakmile tam naběhne někdo jako třeba na Bohemce Puškáč, tak problémy jsou pak velký, protože jak je hráč obrovský, silný, tak hlavičkové souboje nejsou úplně můj denní chleba. Kušej mi vyhovuje víc. Na menšího rychlostního hráče si věřím víc, než na vzdušné souboje.
Mladoboleslavský brankář Matouš Trmal sbírá míč před Ondřejem Zmrzlým z Olomouce.
Máte zatejpovaný kotník. Jak jste na tom?
To je po souboji s Marečkem ve vápně, jak chtěli Boleslaváci penaltu. Byl tam střet, dával jsem nohu před něho a nakopl mě. I kdyby se k tomu rozhodčí vracel, to by to snad penalta nebyla.
Po dvou porážkách jste jako tým zareagovali velmi dobře, což?
Je to obrovsky důležité. Ty dvě porážky byly nepříjemné, dostali jsme tři góly. Řekli jsme, co tam bylo za chyby a takovou reakci jsme potřebovali. Trenér jí po nás chtěl, 4:0 je perfektní výsledek.
Osobně máte perfektní celou sezonu, herní vzestup je u vás markantní. Co jste změnil? Trenér Jílek říkal, že jste dozrál a máte sebevědomí.
To asi trošku taky, ale začátek minulé sezony mě zastihl úplně špatně. Vypadl jsem ze základu a bylo to hodně o uvědomění si dělat něco na víc. Podnikl jsem nějaké kroky, abych se do základu dostal - začal jsem pracovat s kondičním trenérem, celou přípravu jsem s ním odjel a pokračujeme pořád dál. Jsem strašně rád, že jsem ten krok udělal, že jsem si to uvědomil, že nestačí dělat jen základ na tréninku, ale je potřeba tomu obětovat víc.
Pomáhají vám i poznatky asistenta Milana Kerbra, někdejšího vynikajícího levého beka?
Jo, Milan radí, je tam s námi pořád. Jako levý bek byl hodně ofenzivní, dával góly. Bere si nás na centry, jeho práce tam určitě vidět je.
Mnohem víc podporujete ofenzivu, hrajete nahoru. To je největší změna?
Zapracovali jsme na fyzické stránce, měl jsem docela problém s rychlými sprinty za sebou, na tom jsme hodně zapracovali. Teď se cítím dobře, nejsem zafoukaný a věřím si na balonu víc. Jsem sebevědomější.
Olomoucký záložník Radim Breite s míčem před Vasilem Kušejem z Mladé Boleslavi
A máte už bilanci tří gólů a tří asistencí. To byste mohl mít rekordní ročník, což?
Doufám. Teď se daří. Musí se to udržet a pokračovat v tom. Jedenáct kol je super, ale zbývá dalších devatenáct do konce základní části. Je toho hodně, snad nám to vydrží, musíme pro to dělat maximum.
Držíte se za top trojkou. Pomýšlíte na evropské poháry?
Myšlenky ani ne, ale je to náš cíl. Chceme se pořád posouvat nahoru. Bylo to tak i po minulé sezoně. Chceme se zlepšovat postupnými kroky. Výš už jsou jen poháry.
Nedávno jste v Sigmě prodlužoval smlouvu. Zájem o vás byl ve druhé nizozemské lize, patříte i do širšího kádru reprezentace. Chcete ve 24 letech udělat další krok?
Já se teď hlavně soustředím na to, abych výkony udržel, to je pro mě nejdůležitější. A co bude v zimě, nebo příští rok, záleží jen na mně, jak udržím formu.
