„Jsem rád, že jsem v Baníku. Je to pro mě velký krok dopředu. Ale vím, že musím makat, dál pracovat a uvidíme, co se stane,“ řekl dvaadvacetiletý Eldar Šehič.
Sestup s Karvinou vás už přebolel?
Jo, už je to pryč. Bohužel minulá sezona dopadla špatně, což mě mrzí, ale doufám, že se Karviná rychle vrátí zpátky.
Měl jste i jiné nabídky než z Baníku?
Oficiální byly z Liberce a polské Lodže, ale Baník byl pro mě nejlepší řešení. Nemusím se nikam daleko stěhovat, znám zdejší prostředí. Ostravu jsem poznal, když jsem byl v Karviné.
Už jste se do Ostravy přestěhoval?
Ještě ne, pořád bydlím v Karviné, ale podívám se tady na nějaký byt. Snad mi to vyjde příští týden. Zatím jsem neměl čas, protože trénujeme až třikrát denně.
Takže pořádná dřina?
Každý den běháme, je to hodně těžké. Ale připravoval jsem se už doma v Bosně individuálně. K tomu jsem začal trénovat s Karvinou už třináctého června, takže o týden dříve než se sešli kluci v Baníku. Opravdu to je náročné, na Bazalech jsme od osmi ráno do šesti sedmi večer. Budeme na příští sezonu dobře připraveni. Rádi bychom něco vyhráli. Doufám, že se to povede.
Bude pro vás těžké prosadit se do základní sestavy?
Samozřejmě. Konkurence je velká a na mé pozici je Jiří Fleišman. A to je výborný hráč. Před jeho čísly klobouk dolů. Ale přišel jsem tady bojovat o místo. Doufám, že budeme všichni spokojeni.
Mohl byste hrát i na kraji zálohy?
Mohl. Před dvěma třemi roky jsem hrál pravého i levého záložníka. Trenér mě už na tréninku zkoušel i na kraji zálohy, aby viděl, že mohu hrát i nahoru. Uvidíme, jak to dopadne.
Přestupy v lizeléto 2022 |
Jste v bosenskohercegovské reprezentaci?
Hrál jsem za výběry hráčů do osmnácti, devatenácti i jednadvaceti let. Jenže teď už jsem kvůli věku skončil.
A co mužský národní tým?
(Směje se) Na to mám ještě čas. Na mém místě tam je Sead Kolašinac (obránce Olympique Marseille). Může tam hrát také Eldar Ćvić, který působil ve Spartě, ale odešel do Ferencvárosu. Přesto doufám, že za tři čtyři roky v reprezentaci budu.
Jak se vám vůbec líbí česká liga?
Pro mě je to výborná soutěž. Je běhavá, hodně bojovná. Připomíná mi naši ligu, kterou jsem hrál v Bosně a Hercegovině.
Komňacký o Vrbovi: Zná duši Ostraváka. Na návrat se dlouho připravoval |
V české lize se prosazuje hodně fotbalistů z balkánských zemí. Čím to je?
Řekl bych, že se nám vaše soutěž líbí, že se tady cítíme jako doma. Aspoň já to tak mám. Ale určitě i další kluci, protože tady zůstávají dlouho. Třeba Nemanja Kuzmanović je tu snad deset let. Nejméně tak dlouho v Česku hráli i Adnan Džafić (Bosňan hrál za Čáslav, Táborskou, Mladou Boleslav a Zlín – pozn. red.) a Muris Mešanović (rovněž Bosňan působící v Jablonci, Jihlavě, Slavii a Mladé Boleslavi – pozn. red.). Dlouho je tady i Vuki (Srb Vukadin Vukadinović, nynější hráč Zlína – pozn. red.).
A co váš krajan Edin Džeko, který byl v Teplicích dvě sezony a tu minulou odehrál v Interu Milán?
To je nejlepší fotbalista v historii Bosny a Hercegoviny. Je to můj idol. Výborný člověk.
Máte nějaký fotbalový vzor?
Mezi levými beky ne. Ale vždy se mi líbil Fernando Torres (španělský útočník hrající za Chelsea – pozn. red.). Jako mladší jsem byl útočník.
Tak proč nyní nastupujete v obraně?
(Směje se) Ani nevím... V týmu devatenáctiletých jsem hrával pravého záložníka, až postupně mě stáhli na levého obránce. Tam jsem se přemístil, když jsem začal hrát ligu za Željezničar Sarajevo. A ten post se mi líbí, cítím se tam dobře.
