Károlyi byl buď zoufalý z nemožnosti vysvětlit méně chápavým přísedícím milost kontroverznímu sudímu. Nebo proto, že v tomto případě obhajoval neobhajitelné.
Šedivého skandální hovory se žižkovským manažerem Horníkemsmrdí dlouho v českém fotbale hůř než hnůj. Včera ale fotbalový orgán oficiálně vzkázal, že se jedná o pach, který neškodí. Co víc: že nepáchne vůbec, spíš voní. Čert vem, že si kdekdo s odporem zacpává nos.
Lze snadno chápat, že Károlyi nemohl Šedivého ztrestat za podíl na korupci, když ho z něj neobvinila ani policie. Hrozily by mu pak hordy vykutálených právníků.
Ale těžko či spíš vůbec nejde pochopit, proč Šedivý nepyká za znevážení jména fotbalového svazu. Károlyi to při veškeré snaze přesvědčivě vysvětlit nedokázal.
Šedivého dialogy s Horníkem bezmála zlidověly. Část z nich se dokonce dostala do názvu happeningu, v němž herci Petr Čtvrtníček a Jiří Lábus zparodovali poměry v českém fotbale. To není znevážení jeho jména? Možná to je na Strahově považováno za jeho popularizaci...
Vzdor tomu, či vlastně právě proto, že Šedivého slova „nesmrdí“, konstatujme: Je cosi shnilého ve fotbalovém státě.