„Tyhle jsou trenéra,“ varoval Drahokoupil, který pozorně Vozábala sledoval a hledal příležitost k připomínkám.
„Vždyť vidíte, že to dělám pořádně,“ opáčil Vozábal. „Ty kouty taky, Vozi,“ napomínal asistent. „Důkladně.“
„Ale jsou čisté, co říkáte,“ podával Vozábal kopačky svému dozorci. „Jo, jsou. Akorát mají o tři kila víc,“ potěžkával Drahokoupil své boty. Jak je Vozábal myl vodou, trochu na hmotnosti přibraly.
Drahokoupil chtěl udělat radost i kustodovi Václavu Kolářovi a přidal k očistě jeho boty. Jenže Vozábal si všiml: „Čí jsou tyhle? Ty jsou nějaké malé, ty nejsou trenérů, ty mejt nebudu.“ A ponořil je pro jistotu celé do vody. Ale kustod Kolář se později jen pousmál. Vozábalovi by neublížil.
Od další zakázky to ale Drahokoupila neodradilo. „Ještě tam mám dvoje, do 15. května to stihne,“ radoval se před Vozábalem, který bude do té doby troje kopačky mýt po každém tréninku.
Po straně ale utrousil: „Kopačky umejt, to nic není, to si dělám taky, takže dobrý,“ pousmál se. Proto mytí kopaček asistentem pro celý tým odmítl. Ve smlouvě, kterou měl Drahokoupil při očistě bot v ruce, vlastnoručně podepsal, že když Teplice Jihočeši z poháru dostanou, že bude hrát 15. května u snackbaru v Piaristické ulici v centru ve čtyři odpoledne na kytaru.
Upsal se ke dvěma písničkám, zatímco Vozábal si měl objednat guláš a malé pivo. Až by hudební produkce skončila, měl Drahokoupil ještě celou fotbalistovu útratu zaplatit. „Tam by bylo lidí, to by stálo za to,“ litoval Vozábal.
