Po zápase prchal za zraněným dítětem do kabiny. Zapomněl na porážku 0:1, zajímal se jen o zdravotní stav mladého klučiny. "Ulevilo se mi, když mi řekli, že se mu nic nestalo. Mám dvě děti a vím, jak muselo být jeho otci."
Diváci Skálovi spílali, byla to až nenávist. "Spoluhráči mi říkali, ať se radši neukazuju venku. Naštěstí mi nikdo nic nevyčítal, přece jsem to neudělal schválně. Byla to jen shoda náhod, ale stejně mě to strašně mrzí," litoval.
Skála viděl, jak míč dítě zasáhl. "Rozbrečel se, musel být v šoku. V tu chvíli mi bylo hrozně. Ale nemohl jsem to ovlivnit," říkal vzrušeně.
Pro Skálu to byl zvláštní zápas. Od přestupu ze Slavie hrál za Teplice tři zápasy, jednou nastoupil na pravém kraji zálohy, podruhé na levém. Na Bohemians se postavil na libera. "Přizpůsobil jsem se a snad to nebylo špatné," vykládal už klidným hlasem.
Nebylo to poprvé, co takhle putoval v sestavě z místa na místo. Ve Slavii hrál v záloze i v obraně. Před třemi lety ho tehdejší slávistický kouč Jaroslav Hřebík poslal dokonce na libera. "Sice jsme hráli čtyři v řadě, ale jednou na Žižkově jsme potřebovali vyrovnat, tak se jeden obránce posunul dopředu," vysvětlil.
