Kabinu pobláznili dunivou diskotékou a francouzským hip hopem. A celou fotbalovou Spartu baví svými trefami. Na trávníku totiž DJ Bony & DJ Leo spustí jinak: tu prudká rána z otočky, jemný lob z patnácti metrů či tvrdá hlavička zblízka. Gól! Gól! Gól!
Bony Wilfried, reprezentant Pobřeží slonoviny, je s pěti zásahy nejlepším střelcem Evropské ligy a v české nejvyšší soutěži už skóroval devětkrát. Kamerunský útočník Léonard Kweuke zase po nudném úvodu drží slušnou sérii: prosadil se v pěti zápasech po sobě.
Čím to je? Přitom vy, Léonarde, jste byl dlouho náhradník, trápil jste se. A najednou taková šňůra.
Kweuke: Všechno zlomil první gól, ten je pro útočníka moc důležitý. Od té chvíle si víc věřím a všechno je lehčí. Ale ani když mi to nešlo, nechtěl jsem to zabalit. Vím, že nejsem špatný fotbalista.
Jak je pro vás důležité, že hrajete spolu právě vy dva?
Kweuke: Můžeme se francouzsky domlouvat, poradit si, kam si naběhnout, a přitom nám nikdo nerozumí. Vidíte, jak vás protihráči sledují, ale vůbec se nechytají.
Wilfried: Jen teď ve Švýcarsku v Lausanne to bylo k ničemu. Mluví tam taky francouzsky.
Bony Wilfriedútočník Sparty Narozen: 10.12.1988 Bilance v české lize: Talentovaného útočníka z Pobřeží slonoviny testoval i slavný Liverpool, ale angažmá v Anglii padlo. Naopak v roce 2007 zamířil do Sparty, dlouho se rozkoukával v rezervě. Po roce adaptace se dostal i do áčka a postupně i do sestavy. Na rozdíl od většiny cizinců se ochotně učí češtinu. |
A nadáváte stejně?
Wilfried: Jasně, i rozhodčím. Není zápas, abych nezaklel. Ale taky radši jen francouzsky.
Jaký máte vztah mimo hřiště?
Wilfried: Jsme kamarádi, dobří přátelé.
Kweuke: Souhlasím, Bony patří mezi nejlepší. Hodně mi v začátku pomohl a pomáhá i teď. Ať potřebuju cokoli, poradí. Taky mi říkal, jak to ve Spartě chodí.
Na co jste ho upozorňoval?
Wilfried: Varoval jsem ho, že nepřichází v lehké situaci. Sparta musí jen vyhrávat, čekaly se od ní výsledky. Radil jsem mu, ať se kousne a poctivě dře, že se určitě prosadí.
Kweuke: Pomáhá mi i na tréninku, překládá mi pokyny. A obchody s oblečením zná taky dost dobře.
Když ve Slavii hrávali Tijani Belaid a Mickael Tavares, dokonce bydleli blízko sebe, chodili spolu na večeře. Co vy?
Kweuke: My bydlíme každý jinde a nestěžuju si. Když mám volno, hraju na PlayStationu nebo jdu do města. Občas se vídáme, někdy i s dalšími cizinci - třeba právě Belaidem nebo Cissém z Bohemians a taky s Chigouem z Dukly.
Wilfried: Ale není to často. Navíc pro Lea by ani nebylo dobře, kdyby se držel jen se mnou. To by mluvil jen francouzsky a nic by ho nenutilo, aby se učil češtinu. Ale když hrajete v cizí zemi, jazyk zvládnout musíte. Tak jen ať se učí.
Bony, vy se s češtinou perete sympaticky. Co Leonard?
Kweuke: Umím jen trochu, pár pozdravů. A některé věty slovensky, když jsem hrával v Dunajské Stredě: Ako sa voláš, volám sa...
A co česká přítelkyně, nepomohla by i jako učitelka?
Kweuke: Holku z Česka mám, pomůže, to je přece jasný.
Wilfried: I já chodím s Češkou, ale řeč chci umět tak jako tak.
Jak se vám vůbec žije v Praze?
Kweuke: Má úžasnou atmosféru.
Wilfried: Je tu příjemně, lidi jsou fajn. Když je v centru potkávám, jsou milí, pozdraví, někteří se chtějí fotit.
Máte z Česka jen příjemné zážitky?
Wilfried: Jo. Proč by ne?
Kvůli rasismu. Nesetkali jste se kvůli barvě pleti s nenávistí?
Kweuke: Naštěstí ne. Ani při zápase, ani v ulicích.
Wilfried: Ani já ne.
Ale taková idyla v Česku nebyla vždy. Před 11 lety pár fanoušků Sparty házelo na žižkovského útočníka Kennedyho Chihuriho ze Zimbabwe banány.
Wilfried: To je drsný.
Kweuke: Co na to říct? Snad už se časy definitivně změnily.
Přemýšleli jste o rasismu, než jste přišli do Česka?
Kweuke: To ne. Co zmůžu? Jsem černoch, nic s tím nenadělám, i když by to mohlo někoho dráždit.
Wilfried: Ale nemělo by - zvlášť při fotbale ne! Národnost, kůže, náboženství, na tom přece nezáleží. Jediná barva, která má nějaký význam, je na dresu. Ta rozhoduje.
Kdybyste podobně odpornou zkušenost měli i vy, jak byste reagovali? Opustili byste Česko?
Kweuke: Takhle přemýšlet ani nechci.
Wilfried: Nejspíš jo. Kdyby se to stalo mně, nechtěl bych zůstávat. Proč taky?
GRATULACE OD PARŤÁKA A KAMARÁDA. Zatímco Bony Wilfried kvůli nemoci zůstal jen na lavičce, Spartu proti Bohemians zachránil Léornard Kweuke.
Jak vaše poslední výkony vnímají v Africe? Vědí, jak se vám daří?
Kweuke: Psali o mém gólu proti Lausanne v Evropské lize, víc ne. Ale Bony je větší hvězda, už reprezentant, viď?
Wilfried: Je to pro mě velká pocta, odměna. Ale víc to neznamená, musím se dál snažit, aby mě pozvali znovu. A abych si mohl zahrát s Didierem Drogbou.
Reprezentant ze Sparty. Jaký to má v Pobřeží slonoviny zvuk?
Wilfried: Spartu znají, někteří spoluhráči proti ní v pohárech nastoupili, třeba Kolo Touré.
Léonard KweukeÚtočník Sparty Narozen: 12.7.1987 V české lize: 13 zápasů / 4 góly Kamerunec prošel kluby v hlavním městě Yaoundé, hrál v Íránu, působil v Dunajské Stredě, odkud se dostal do Německa. Na jaře 2009 hostoval ve Frankfurtu, další rok prožil v druholigové Chotěbuzi. Od léta 2010 je ve Spartě, jeho začátek zkomplikovaly problémy s vízy i nadváha. Teď je v laufu, trefil se v pěti zápasech po sobě. |
Znají Spartu i v Kamerunu?
Kweuke: Nemyslete si, kdo se o evropský fotbal zajímá a sleduje evropské poháry, tak o Spartě ví. Navíc nezapomínejte, že ve Spartě hrával Patrice Abanda, kamerunský reprezentant a olympijský vítěz. Nebyl sice tak populární, jako je dnes Samuel Eto’o, ale lidé věděli, kde kope.
I vy teď hrajete v Evropě. Jak je to důležité pro vaše rodiny?
Wilfried: Hodně. Co jsem ve Spartě, i když jsem ještě hrával jen za béčko, posílám peníze domů. Vím, že je potřebují.
Kweuke: Mám pět mladších sourozenců, táta nám brzy umřel, ale naštěstí nás máma dokázala uživit, netrpěli jsme. Má svůj obchod, ale stejně jí přispívám. I díky tomu si teď rodina postavila nový dům.
Vzpomenete si ještě na svoje fotbalové začátky?
Kweuke: Bylo mi asi pět let a každý den odpoledne jsem chodil hrát. Ale jen na ulici, kdepak na hřiště. Teprve až později jsem se dostal do akademie a pořádně trénoval.
Wilfried: Jo, jo, vybavuji si totéž. Každé odpoledne vzhůru na plácek, branky jsme stavěli ze všeho, co jsme měli po ruce: z kusů dřeva nebo železa.
Kweuke: Jen se podívejte na moje dobitá kolena, vidíte ty staré rány? To je moje věčná vzpomínka. Ale nejsou jen z ulic. Ještě když jsem hrál druhou ligu, neměli jsme vždy kvalitní trávníky, hráli jsme třeba na písku.
Nestýská se vám někdy po domově? Jste tisíce kilometrů daleko.
Wilfried: Když hrajete fotbal na vrcholové úrovni, tak cestování k tomu patří. Pravda, po příchodu do Česka jsem domů rodičům volal často, byl jsem tu sám. Ale už jsem si zvykl, poznal město, nové kamarády.
Kweuke: Domů se dostanu jednou dvakrát do roka, ale stačí to. Neplánuju, že bych se po konci kariéry vracel do Kamerunu. Chci zůstat a žít v Evropě nebo ve Spojených státech, hodně mě láká New York nebo Las Vegas.
A jaká bude především vaše fotbalová budoucnost?
Kweuke: Takový Manchester United, můj nejoblíbenější klub, to by bylo něco...
Wilfried: Kdo ví, co bude dál, jak se bude dařit. Ale kdybych si mohl vybrat, pak asi Chelsea nebo Liverpool.
Takže jednou budete hrát proti sobě?
Wilfried: To by byly souboje!
Kweuke: Počkej, až bych tě při rohu bránil, neměl bys to vůbec lehký.
Nesníte až příliš?
Kweuke: V Africe je fotbal jako náboženství, každý kluk chce být fotbalistou, dotáhnout to do slavného klubu, do reprezentace, na mistrovství světa.
Wilfried: Vím, jaká je to dřina. Co jsem ve Spartě, makal jsem a neslevil, i když se nedařilo. Teď hraju, ale nejsem spokojený, chci být ještě lepší. Ale život fotbalisty je opravdu trochu o snech a záleží jen na vás, jestli se splní.
A vám se teď, ve Spartě, plní?
Wilfried: Začínají se plnit.
