Kdyby se záda neozvala, třeba by teď fotbalová Slavia jméno Jamie Vardy vůbec neřešila.
Ale řeší, protože Vardy = Leicester City.
A Leicester City = soupeř v únorovém dvojboji o postup mezi šestnáct nejlepších týmů Evropské ligy.
„Ze srandy jsem našim stoperům říkal, že budou muset přes zimu zrychlit o tři až pět kilometrů, aby se Vardymu vůbec vyrovnali,“ pousmál se po pondělním losu slávistický trenér Jindřich Trpišovský. „Je to jeden z mých nejoblíbenějších hráčů, je nádhera se na něj dívat. Podle mě patří mezi nejlepší útočníky na světě.“
O tom nemůže být sporu. Vardymu je sice už třiatřicet, ale vylétl později - snad proto se zdá, že na něm věk vůbec nezanechává stopy.
V anglické lize byl v minulé sezoně nejlepším střelcem. V té aktuální se na špici tlačí znovu: naskočil do jedenácti zápasů, nastřílel deset gólů a na čtyři přihrál.
Naposledy do téhle působivé sbírky přispěl v neděli při výhře 3:0 nad Brightonem: jednu trefu obstaral sám, další dvě připravil pro záložníka Maddisona.
Snad jedinou slabší chvilku si v rozběhnutém ročníku vybral proti West Hamu, při porážce 0:3. To může být pro Slavii zajímavý poznatek, protože vygumovat ho ze hřiště pomohli i Souček s Coufalem, dva bývalí tahouni z Edenu.
Pokud se jejich nástupcům také podaří drobného chlapíka s ježatým účesem umlčet, šance na postup výrazně naroste. Trpišovský dobře ví: „Sportovně tvoří Vardy možná padesát procent celého týmu.“
Bez přehánění, Vardy je symbolem Leicesteru, jeho srdcem i duší.
V tmavě modrém dresu hraje devátou sezonu, celkem v něm nastřílel už 142 gólů a fanoušci ho milují, protože všechny nabídky na přestup - a že jich bylo - smetl ze stolu.
„To, co zažívám tady, bych jinde nezažil,“ vysvětloval, když ho před čtyřmi lety marně uháněl Arsenal.
Jako kluk fandil Sheffieldu Wednesday, kde až do patnácti zkoušel prorazit. Jenže pak, ještě před přechodem do staršího dorostu, od trenérů slyšel: „Nezlob se, ale jsi moc malý a hubený. Na top úroveň to nebude.“
Dlouho to vypadalo, že se nespletli. Vardy se na fotbal vykašlal, a protože brzy sekl i se školou, musel se ohánět ve fabrice. Ale když si šel s kamarády ve volné chvíli kopnout pro zábavu, bylo znát, že v něm něco je. Kumpáni do něj hučeli: „Neblázni. Zkus to ještě někde!“
Čtyři roky pak trvalo, než se prokousal z rezervního týmu do áčka Stocksbridge Park Steels, týmu z osmé ligy. Další tři roky čekal, než si ho všimne někdo z vyšší soutěže. Ale pak to šlo rychle: jedna parádní sezona v sedmé lize (a bolavá záda) ho přiměla skoncovat s prací v továrně a po dalším roce v páté nejvyšší soutěži už se ozval Leicester.
Šest let poté, co vyrobil poslední dlahu, Vardy oslavil senzační titul a kromě medaile si doma mohl vystavit i trofej pro hráče sezony.
Kromě toho, že se podruhé oženil a rozhádal s rodiči, se toho u něj od té doby moc nezměnilo: zůstala mu rychlost, odvaha a čich na góly.
Dokáže Slavia téhle kombinaci čelit?
