„Tréninky mu připravoval a řídil kolega z Portugalska. Carlos byl pořád vysmátý. Spíš se staral o atmosféru, která byla pohodová,“ vypráví Milan Černý.
Sivasspor - Slaviave čtvrtek od 21.00 ONLINE |
„Taky si uměl říct svoje, ale spíš to celé zaštiťoval,“ přikývne Jakub Navrátil. „Určitě to byl tehdy ze strany Sivasu lákadlo a reklamní tah. Turci ho milovali.“
Nejspíš nenajdete významnější a zajímavější postavu v historii nenápadného klubu ze Střední Anatolie, kde český vicemistr načíná letošní dobrodružství v Konferenční lize.
Proto stojí za to vrátit se do léta 2013, kdy Sivasspor vyhlásil senzační příchod fotbalové kapacity na střídačku. V třistatisícovém městě se se slavným Brazilcem potkali i dva zmiňovaní našinci.
Tehdejší mazaný záložník Černý, který po loňském konci na Vyšehradě kope ve čtyřiatřiceti pro radost v Kosoři a shodou okolností trénuje mladší dorostence ve Slavii.
A o čtyři roky starší krajan Navrátil, jenž v současnosti dělá kapitána ve druholigovém Táborsku. „Když jsem se dozvěděl, že mě bude trénovat Roberto Carlos, byl to přesně ten moment: Wow!“ vzpomíná vytáhlý obránce.
První dojem ze setkání? „Byl ještě menší, než jsem si myslel,“ rozesměje se Navrátil. „Byl to příjemný chlapík, který měl blízko k hráčům. Občas si s námi zatrénoval.“
„Měl taky už pár kilo navíc, ale na tréninku předváděl neskutečné věci,“ pokračuje obdivně Černý a pobaveně dodá: „Na třicet čtyřicet metrů pošle prudký pas nad hlavami, žádný bochánek. Dokonale ovládal voleje. Nám se povedl jeden z pěti, jemu nevyšel jeden z deseti.“
Nepočítám s vámi, hoši
Ač Roberto Carlos vyrostl jen do 168 centimetrů, platil na přelomu tisíciletí za jednoho z nejlepších beků planety. Mnozí fandové tvrdí, že lepší levý obránce po trávnících nikdy nepobíhal.
Připomeňte si jeden z nejslavnějších gólů Roberta Carlose z roku 1997:
Brazilec válel za Inter Milán nebo Real Madrid. Tři roky kopal za Fenerbahce, kde si zase podmanil tamní fanoušky. Po konci kariéry v Machačkale krátce trénoval, než se vrátil do Turecka.
Jako kouč nezamířil do Istanbulu, ale do zhruba 900 kilometrů východně vzdáleného Sivasu, kde se tamní tým pokoušel vyhrabat z ligového průměru.
A minimálně co se týče PR, angažování Carlose zafungovalo brilantně. „Kamkoli vkročil, ostatní přestali existovat. To bylo samé focení,“ pousměje se Navrátil.
Okouzlení z prťavého čaroděje konkrétně u něj a kolegy Černého brzy opadlo. Nový brazilský kouč jim po pár týdnech oznámil na předsezonní přípravě v Nizozemsku nepříjemnou novinu: „Nepočítám s vámi, pánové.“
„Zavolal si nás dohromady s Milanem. Poděkoval nám za úsilí a řekl, ať si hledáme nová angažmá,“ vybavuje si Navrátil. „Trochu mi to zhořklo, ale takový je fotbalový život. Každý trenér sází na vlastní koně, nemám mu to za zlé.“
Černý se nedlouho po Carlosově nástupu vrátil do vlasti, na rok se upsal pražské Dukle. U Navrátila to bylo složitější, v klubu si už vykopal slušnou pozici. „Po návratu ze soustředění jsem se setkal s prezidentem klubu, který mi zase řekl, že mě nikam nepustí,“ pokrčí rameny.
Docela to vystihuje tureckou náturu, která se projevuje nejen ve sportu. „Mnohdy se nerozhodují hlavou, ale srdcem. A hlavně rychle. Něco udělají a až za dvě hodiny řeší, co to přinese,“ popisuje Navrátil.
V Sivassporu se ocitl v patové situaci. Přes týden trénoval, ale věděl, že si přízeň brazilského kouče nezíská.
Zranění a disciplinární tresty kolegů však Navrátila stejně vracely do sestavy. Pod Carlosem nakonec odehrál 13 zápasů v turecké lize a šest v tamním poháru. Docela slušná bilance na borce, s nímž kouč zprvu vůbec nepočítal.
Na soupeře tu občas lítají mince nebo zapalovač, říká Černý o Sivassporu |
Mnohonásobný otec a hráč pivní ligy
Sivassporu přispěl Čech k posunu na páté místo. Zároveň sbíral postřehy, jak se hvězdný kouč chová. Jinak klidný a pohodový Carlos třeba vypěnil, když jeho hráč zbrkle odkopl. A ač brazilský drobek tehdy dosloužil v Turecku čtvrtou sezonu, nenaučil se za tu dobu ani ždibec tamní řeči. „A anglicky uměl asi tři slova, takže i my jsme si popovídali jen přes překladatele,“ líčí Navrátil.
Možná i proto aura slavného trenéra chřadla.
Zatímco Navrátila v létě 2014 koupila Mladá Boleslav, Sivasspor se v další sezoně trápil. V prosinci 2014 byl klub předposlední a Carlos po osmnácti měsících na střídačce skončil. „Děkuju za vaši náklonnost a prosby, abych pokračoval. Pro klub bude nejlepší, když odejdu,“ vzkázal přes Instagram. Sivasspor nakonec z nejvyšší soutěže nezmizel, obsadil 14. příčku s docela komfortním náskokem na sestupové pozice.
V turecké lize se klub ze středu země drží dál. Na jaře ovládl tamní pohár. I proto může ve čtvrtek vyzvat Slavii.
Carlos po odchodu ze Sivassporu dlouho bez práce nezůstal. Sezonu dokončil na dvanáctém fleku coby kouč Akhisarsporu, ale potom se ze sledovaného evropského fotbalu vytratil.
Přemýšlel o štaci v Kataru. Nakonec se vydal do indické ligy, kde za klub Delhi Dynamos dokonce párkrát nastoupil coby hrající kouč. Trenéřině se už šest let nevěnuje. „Zažil jsem ho jen pár měsíců, ale asi se ukázalo, že i když jste fantastický fotbalista, neznamená to, že budete také super trenér,“ odhaduje Černý.
A co vlastně jeho bývalý kouč a dříve jeden z nejobdivovanějších fotbalistů světa dělá?
Za rok oslaví Roberto Carlos padesátku. Podle dohledatelných pramenů má jedenáct dětí se sedmi partnerkami. Stal se z něj příležitostný glosátor fotbalového dění. Občas vystupuje jako ambasador různých projektů. Počátkem roku proto nastoupil v britské pralesní lize za jistý klub s názvem Bull In The Barne United.
Roberto Carlos stojí pět liber. Na den se vrátil k fotbalu - a hned skóroval |
Amatérský klub ho získal za pět liber. Tolik museli zájemci zaplatit, aby se na aukční síti eBay mohli zapojit do dobročinného slosování o Brazilcovy služby.
A letos v březnu si Roberto Carlos v Británii skutečně zahrál. „Je to zážitek, na který nikdy nezapomeneme,“ řekl brankář Ed Spellar.
Carlosovu kouzlo funguje dál. Jen už trochu jinak.