"K vzteku. Na dopingu jsem byl pošesté. Vylosují se dva hráči, zalepí se obálka... Nechápu tu náhodu, že jsem se tam objevil zase já," vyprávěl Horváth ráno před odletem ze Slovinska.
Takže jste prošvihl oslavy?
Prosil jsem dopingového komisaře, abych mohl aspoň na deset vteřin do šatny, ale nedovolili mi to. O oslavy v šatně jsem přišel, ale oslavy s fanoušky stály za to.
Ale je pravda, že jste po předloňském postupu přes Kodaň jančili víc.
Teď jsme byli absolutně soustředění na hru. Třeba já jsem měl v devadesáté minutě úlety a řval jsem: Jo! Už jsem se viděl v Lize mistrů. Ale kluci zezadu na mě hned křičeli: Ještě není konec, vole, chceme to přece vyhrát! To jasně svědčí o tom, že ti kluci chtěli vyhrát. Nestačilo jim postoupit.
Kam vlastně tenhle postup do Ligy mistrů řadíte?
Musím říct, že předloni proti Kodani mi ten pocit přišel silnější, výraznější, ale myslím, že to všechno doceníme až časem. Byť tenhle postup vypadá papírově lehčí, tak lehčí nebyl. Maribor nebyl snadný soupeř. My jsme proti němu hlavně ve druhé půli předvedli fantastickou hru, při které oni sami pochopili, že na nás nemají.
Takže plzeňskou historii píšete dál.
To, že jsme prodloužili sérii kvalifikačních vítězství na dvanáct, je jasný důkaz toho, čeho je tohle mužstvo schopné. Jsem na kluky pyšný.
Ale příště už budete hrát bez Vladimíra Daridy, který odchází. Jaké to bude?
Fotbalové touhy nám zůstanou stejné i bez něj, ale je pravda, že Vláďa byl jeden z našich nejdůležitějších hráčů. Ale vezmu to ještě jinak: není v mužstvu nikdo, kdo by mu nepřál to nejlepší. On si to angažmá, které ho čeká, vypracoval a zaslouží.
Reakce plzeňských fotbalistů po postupu do Ligy mistrů:
