„Jezdilo se autobusem kolem stařičkého stadionu Maksimir, pak i po městě, dobré pití, dobré jídlo. Užil jsem si to,“ mrkne Miroslav Slepička.
Útočník, který natáhl profikariéru skoro až do čtyřiceti a ještě si stihl odskočit do klece MMA, zná dobře Spartu i Dinamo Záhřeb, se kterým mezi lety 2009 a 2011 vyhrál tři tituly a jednou pohár.
Ve čtvrtek večer si zapne televizi a bude se dívat, který z jeho bývalých týmů se v Záhřebu přiblíží Evropské lize: „Tuším, že pro Spartu to bude fuška. Postup jí přeju, ale Dinamo je extrémně silné vždycky.“
I teď? Mělo na lopatě Atény a v závěru si nechalo play off Ligy mistrů nepochopitelně utéct.
No právě. Neúspěch se tam neodpouští, klidně se přetrhnou, aby podruhé takhle nezklamali. Navíc Dinamo má kvalitu i obrovské finanční možnosti, protože prodává hráče za neskutečné peníze.
Vás si naopak před čtrnácti lety koupilo. Chtělo se vám do Chorvatska?
Nejdřív jsem si říkal: Ty kráso, Záhřeb... Ale pak jsem to probral s tátou, s manažerem a hlavně jsem se podíval na soupisku. Viděl jsem, jak mají kvalitní tým, navíc skvělou akademii. Došlo mi, jaká je pocta, že mě kupují, protože většinu opor si zvládnou vychovat sami. Nelituju vůbec. Zažil jsem tři krásné roky.
Když vidíte, že je někdo lepší než vy, tak jste buď hloupý a přehlížíte to, nebo jste chytrý a chcete si od něj taky něco vzít.
