„Měl úplně jiné dispozice než čeští hráči, bylo ho plné hřiště. Neoplýval extra rychlostí, ovšem jeho kloubní rozsah byl nevídaný. Připadal mi jako chobotnice, jejíž chapadla dosáhnou úplně všude,“ vzpomíná trenér Bohumil Páník na březen 2015.
Jenže když ho chtěl Páník, tehdy sportovní ředitel Zlína, sledovat v dalších zápasech, měl smůlu.
Traoré se ztratil. Na několik měsíců.
Jen pár zasvěcených tušilo, že se musel vrátit do rodného Pobřeží slonoviny, aby si vyřídil prodloužení víza.
Ten samý Traoré v březnu 2019 prožívá pohádku. Ve třiceti letech. Po krkolomné kariéře plné zvratů. To on trefil úžasný postup Slavie do čtvrtfinále Evropské ligy.
„Doufám, že se zastavíme až ve finále. Proč ne? Je to možné, ne?“ zubil se „Ibra“ ve čtvrteční půlnoci.
Ten zlatý gól ze 119. minuty jako by symbolizoval Traorého trnitou fotbalovou dráhu. Trefa to nebyla nijak krásná, spíš úplně upachtěná, skoro náhodná.
Slávista Ibrahim-Benjamin Traoré střílí postupový gól do sítě FC Sevilla. Brankář Tomáš Vaclík slabou střelu zlikvidovat nedokázal.
Střela z otočky proletěla s nehoráznou klikou skrz klubko hráčů, přes rukavici brankáře Vaclíka chytil balon faleš a jen díky tomu ho stoper Kjaer nedokázal odkopnout. Ani nebylo jasné, že ten gól patří Traorému. Fanoušci po sobě skákali jako pominutí a netušili, koho mají oslavovat. Hlasatel na stadionu vykřikl do světa, že střelcem byl náhradník Frydrych. I novináři, kteří před půlnocí nestíhali uzávěrky, v presu psali špatné jméno.
„Já a hrdina? To vůbec. Celý tým jsou hrdinové. Každý z nás,“ vyprávěl Traoré anglicky, když se vysvětlilo, že se trefil on.
Mimochodem, česky si ani po pěti letech nepopovídá. Do Táborska přišel v listopadu 2013 na zkoušku, dřív hrával v Libyi. Chtěl za každou cenu do Evropy jako spousta jeho dětských kamarádů, se kterými kopal na písku a na hlíně. Inspiroval ho příběh krajana Wilfrieda Bonyho, který to z béčka Sparty dotáhl až do Manchesteru City. „Říkal jsem si, že by Česko nemuselo být špatné. Ale o vaší zemi jsem nevěděl vůbec nic,“ říkal pak upřímně.
Zlín na Traorého nezapomněl, koupil ho v létě 2016 a rovnou poslal do boje. O rok později mužstvo senzačně vyhrálo národní pohár a proplulo přímo do Evropské ligy, načež se v létě 2018 ozvala Plzeň. Zatímco tam přestup nevyšel, hostování do Slavie ano.
„Ibra byl náš majstrštyk,“ neskrývá Zdeněk Grygera, který ve Zlíně převzal Páníkovu funkci.
Zvláštní přitom je, že Zlín počítal s tím, že se Traoré v zimě vrátí, že Slavia neuplatní opci. Jako podzimní host hrál málo, uprostřed zálohy dostávali přednost jiní. Ono se to vlastně nezměnilo ani na jaře, kdy zvládl jen 26 ligových minut. Dvakrát se ani nedostal do nominace.
Slávistická radost po prvním gólu v osmifinálové odvetě Evropské ligy proti Seville. Na snímku Ibrahim Traoré (zleva) a střelec Michael Ngadeu.
O to víc udivuje, jak si vede v Evropské lize. Při odvetě v Genku vynikající, v Seville poctivý, při osmifinálové odvetě dominantní. Vydržel makat 120 minut. V té předposlední rozhodl.
Vysněný los. Slavia ve čtvrtfinále Evropské ligy vyzve Chelsea |
„V mých očích je Ibra nespoutaná fotbalová svoboda. Afričan se vším všudy. On nepřemýšlí, jak přemýšlíme my. Neřeší, jestli měsíc nehrál, nespekuluje, nehledá si alibi. On si prostě jde zahrát fotbal a jde si ho zahrát, jak nejlépe umí. Proto jsem na něj ve Zlíně tolik spoléhal. On mi to vracel. Já jsem trenér, kterému je jedno, jestli je hráč žlutý, modrý, bílý, černý, z Marsu. Stavím ty nejlepší,“ vypráví Bohumil Páník.
Před sezonou si Traoré předsevzal, že udělá všechno, aby se posunul do velké soutěže. Věděl, že je nejvyšší čas. Dřel jako kůň, spoluhráči jeho tréninkovou píli nepoznávali. Pořád sice občas udělal o kličku víc nebo přihrál později, než měl, ale fyzičku nasbíral dokonalou. To se mu teď náramně hodí.
Co asi ukáže proti Chelsea?
