„Nejhorší to bylo v Izraeli, kde nám prohlíželi úplně všechno. Zajímaly je i kolíky do kopaček, protože si asi mysleli, že jsou to náboje do nějakých zbraní,“ směje se Ulihrach. „Musel jsem jim vysvětlit, že jsme opravdu fotbalový tým, a ne žádní lovci, možná lovci bodů, když se to povede.“
Kustod Ulihrach byl i u libereckého debaklu 0:4 v portugalské Braze před devíti lety. Fotbalisté Slovanu se sem vrátili k důležitému utkání Evropské ligy, které nakonec smolně prohráli 1:2.
Památek a dalších turistických atrakcí si liberecký kustod při fotbalových cestách moc neužije. Den před odjezdem balí nezbytnou výbavu do velkých beden. „Když je chladnější počasí, vozíme jich devět. Jedna může vážit maximálně dvaatřicet kilo. Na letištích bývá někdy problém s kontrolami, ale tady v Portugalsku to je celkem v pohodě,“ řekl Ulihrach.
Kromě důležitých věcí, jako jsou dresy, musí myslet i na drobnosti - třeba na zmíněné kolíky do kopaček nebo na kapitánskou pásku. „Plus je potřeba sbalit maličkosti, které hráči vyžadují během zápasů a tréninků. Servis musí být stoprocentní, nemůžu si dovolit něco zapomenout.“
Po příletu na místo s maséry vyráží přímo na stadion, kde připravuje věci na večerní trénink. Pak počká na hráče a do hotelu se dostane až po tréninku. Ale i tam probíhají masáže a další procedury.
V den zápasu následuje další chystání nejen na zápas, ale i na rozcvičení v hotelu. Po návratu pod Ještěd zase přijde na řadu vybalování, praní a příprava na další utkání. Kolotoč se roztáčí znovu.
Petr Ulihrach zvaný Kulda má na starosti také vítězný pokřik v kabině po úspěšných zápasech. Naposledy ho s mikrofonem v ruce vystřihl před tisíci fanoušků přímo na hrací ploše stadionu U Nisy, když Liberec doma v neděli porazil pražskou Spartu. Byla to speciální oslava, kterou nikdo na tribunách nečekal.
Liberecký kustod nejradši vzpomíná na vítězné nebo na postupové zájezdy. „Nejvíc mi utkvěl v paměti ten před dvěma lety shodou okolností také v Portugalsku, v Estorilu. Tehdy se nám povedlo v Evropské lize postoupit do jarních bojů a opravdu jsme to parádně oslavili jak na místě, tak pak v letadle cestou domů.“
Postupovou radost by si rád užil i letos. Tvrdí, že tým na to má. „Už od léta jsem cítil z mužstva sílu,“ říká Petr Ulihrach. „My s maséry máme k hráčům nejblíž, vidíme denně, jak se chovají, jaký přístup mají k tréninku. Měl jsem z toho hrozně dobrý pocit, takže jsem věřil, že bychom to mohli dotáhnout až do základní skupiny. Kdyby se nám podařilo ještě postoupit dál, byl by to velký bonbonek na závěr. Ačkoliv soupeři jsou zvučných jmen, my to dokážeme kolikrát dotáhnout do vítězného konce hrubou silou.“
