Synové slavných otců. Dva teenageři. Nositelé naděje. „Federico se jednou stane klubovou legendou,“ předpovídá Paulo Sousa, portugalský trenér Fiorentiny, brzy 19letému pravému křídlu velkou budoucnost.
Pamatujete si jeho otce Enrica? Vyhlášený kanonýr Sampdorie Janov, Parmy či právě Fiorentiny je dobře známý i českým fanouškům. Stačí vzpomenout na Euro 1996 a druhý český zápas ve skupině.
Nečekaná výhra 2:1 nad velkým favoritem z Itálie. Branky: Nedvěd (1:0), Chiesa (1:1), Bejbl (2:1).
Tenkrát ještě Federico nebyl na světě. Teď už ho srovnávají s tátou. „Bude hrát za reprezentaci jako jeho otec,“ má jasno Sousa, sám bývalý vynikající záložník a dvojnásobný vítěz Ligy mistrů. „Má můj respekt. Zapadá do týmu, má kvalitu, chce se učit. Může uspět na nejvyšší úrovni.“
Zatím Chiesa sbírá starty po minutách, ale debut měl v italské lize výjimečný: proti Juventusu nastoupil v základní sestavě. K té má zatím daleko Ianis Hagi, syn legendárního Rumuna Georghe Hagiho, jemuž se přezdívalo „Karpatský Maradona“.
Muž s báječnou levačkou hrával za Real i Barcelonu, při angažmá v Galatasarayi se pro turecké fanoušky stal absolutní ikonou.
V Istanbulu se taky před 18 lety narodil Ianis. „Je to lepší fotbalista, než jsem byl já,“ prohlásil pyšný otec a rumunský fotbalista století.
Tím zároveň přehodil na syna, rovněž ofenzivního záložníka či pravé křídlo, extrémní pozornost. A nejen tím. Už v 16 letech se Ianis stal nemladším kapitánem v historii rumunské ligy. Pásku nosil v klubu Viitorul Constanta, který založil jeho otec a syna si vychoval v místní mládežnické akademii.
„Je jen na mně, abych uspěl. Jsem pořád na začátku své kariéry. A stále jsem jen tím synem Hagiho,“ ví sám Ianis Hagi. „Táta a jeho kariéra mě inspirují.“
V létě ho koupila Fiorentina a Hagi sebevědomě prohlásil: „Na Serii A jsem připraven.“ Není to úplně pravda. Zatím se nedostal na hřiště, kope jen za juniorku a v Rumunsku už se spekuluje, že v zimě půjde na hostování do Dinama Bukurešť. „Dostane šanci zazářit,“ říká však Sousa.
Jeho mužstvu se v italské lize letos příliš nedaří, je až čtrnácté. Jiné je to v Evropě, po remíze 0:0 v Soluni a domácí výhře 5:1 nad Karabachem vede „libereckou“ skupinu. Klub, v němž před lety patřili k oporám i Češi Kubík, Řepka či Ujfaluši, kráčí za očekávaným postupem. V roce 2002 zkrachoval a začínal ve čtvrté lize, pak ho zasáhla korupční aféra. Ze všeho se dostal a loni se probojoval až do semifinále Evropské ligy. Také teď míří vysoko.
A to ještě slavní synové naplno nepředvedli všechny ofenzivní geny.